tím císařovým stvrzením a ustanovením Království moravské aby tak markrabstvím bylo a slulo a k polepšení se navrátilo a Čechy se vším příslušenstvím i se vším duostojenstvím, se vší ctí i se vším právem, což k tomu přísluší, spravedlivě a věčně, aby království bylo. A to převedení z Moravy do Čech aby věčně v své moci ostalo. Tomu na znamení a na věčné potvrzení Jindřich, císař slovutný a velebný, toto své ustanovení a potvrzení přede všemi svými volenci, knížaty, šlechtici i pány i před bezčíslným množstvím lidí i zjevně, i obecně provolati jest kázal. A tak s tím svými rukami vlastními korunu královskú vzev, a na jeho hlavu vstavil, mezi volenci a mezi jinými knížata císařskými i pány, jenž tu byli, Vratislava, jenžto dřéve vévodú byl, slavně a velebně jest korunoval, korunu královskú na něho vstaviv. Tak Vratislav i tím činem i byl jest královým duostojenstvím povýšen a ode všech i skutkem, i jménem králem českým byl jest povolán. Potom pak ihned císař Enkbercovi, trýrskému nebo treverenskému arcibiskupovi, poručil i přikázal jest, aby zdvihna se do Čech, Vratislava, nového krále v jeho Kostele u pražském podlé obyčeje mazání králuov, kterýžto obyčej na říských králích zachován bývá, totiž na hlavě i na prsech, mezi ramenami a okolo ramenú a na rukú mazán byl na království. A s tím tak aby královým povýšením, jakžto obyčej jest, v svém Českém království byl okrášlen a povýšen. Ten jistý arcibiskup, císařovo přikázaní chtě naplniti, zdvihl se jest do Prahy. A tu jest léta Božího tisícého osmdesátého šestého měsíce června u Pražském kostele na veliké mši Vratislav na nové království posvěcen a pomazán a královým duostojenstvím povýšen podlé obyčeje a řáduov římských králuov, ano všecko žákovstvo i vešken obecní lid křiknú velikými hlasy a řkúc takto: „Králi našemu