tam byli utekli, ale ihned toho dne králi Janovi lidé jeho dobyli. Takž pak toho měsíce prosince, poradiv se tento Jindřich, u puol noci zdvihl se do Korutan, s svú ženú, totiž jako bezpečenství maje od krále i od králové. To když se stalo, jenž Prahu, ješto hlava jest, měl, všecka jiná města i hradové sú se jemu poddali beze vší odpory. Potom pak toho měsíce února Petr, arcibiskup mohúčský, ku panské prozbě krále i královú jest korunoval, jakž toho obyčej jest.
Toho také času po smrti Albrechtově, říského krále, Vídeň a jiná města rakúská svým vévodám jali se protiviti. A když uslyšeli, že Jindřich z Litemburga římským volen a syn jeho Jan králem českým učiněn, Fridrika, Lipolta, Jindřicha, Albrechta říského z Rakús ven pudili tak, že tu nic neměli, jediné Medelík a Šterberk, ta hrady, a město Nové, jimžto od nich z Valsse páni vládli, a takž s tím i učinili sobě jednoho obecného vladaře nebo vikáře po všech Rakúsech až do příští a do přikázaní Jindřicha, říského krále, chtíc toho míti, kohož by on jim dal za vévodu. A tak o tom posly k němu slavně poslali. Tehdy tyto jisté vévody, to jest tři starší bratří, tomuto pílně srozoměvše a múdrú radu měvše, k Jindřichovi, králi řískému, spěšně se zdvihli i předstihli posly tyto jisté. Takž pak s králem rozmluvivše, slíbili jeho synu Janovi ta města, ješto od své nevěsty měli věnná, i hrady, Hradec, Mýto, Chrudim, Polic a Jaromír, vrátiti a čtyřidceti tisícuov hřiven stříbra dáti. A jeden z nich se dvěma sty helmuov, dokudž by u Vlaších byl, na jeho službě býti. Ty věci a ty smlúvy, nevěda o jich sváru, přijel jest král, naveden jsa rádci svými, k zemím jich je navrátil. Potom pak títo druzí poslové královi přijeli, ale nic nevzali. S tím tak přikázaním páni a měšťané knížatóm svým podavše se, domuov se vrátili
