Jindřichova císařova říského sedmého tím jménem jmenovaného z Litemburka Jana, jenž jediný syn jemu byl, této dievce umyslili za muže vzíti a za něho ji dáti. Po té jisté radě a po tom úmyslu znamenití páni čeští s túto dívkú Elžkú do Říma byli poslali k císařovi, římskému králi, Království české jemu vzdávajíce, a synu jeho Janovi s túto dievkú Elžkú. Jichžto prozbám i jich vzdání Jindřich, slavný říský král, povoliv té smlúvě, tak se státi majíce, dopustil jest syna svého, jim dav, jakž žádali. Proněžto páni poslali k Alžbětě, tyto noviny jí věděti dávajíce. Jenžto pojavši s sebú pány větší do špýrského měta, v němžto tehdy král byl, vesele jest přijela. Jenžto král Jindřich výborný velmi poctivě jest přijal, a tak syna svého jediného Jana, jenž ve čtrnádcti letech stáří byl, a Elška v šestnádcti, zaň jest oddal. Tu pak po tom oddání svatbu velmi velikú a bohatú měli.
To když se tak stalo, král římský syna svého Jana mocí svú slavně v zemi českú uvedl. A tak pak oba, i syna svého, i Elžku, s pány českými a s Petrem, arcibiskupem mohúčským, s Bertoldem, hrabí z Hemenberka, s purkrabí normberským, i s mnohými jinými pány němečskými poslal, aby toho Jindřicha korutanského z země preč vypudili. S tím když vtrhli do Čech, ihned udatně Prahu oblehli. A když několiko dní leželi, Elžka pro velikú múdrost mnohé měšťany měla v městě, jenžto jí velmi přáli, a tento Jindřich pro svého bláznovství ukrutnost mnohé nepřátely. Takž ona i hledala o tom tajně, aby brány mohli jí otevřeny býti. Takž pak zatiem i zjednala to, že jednoho dne na úsvitě brána jim byla otevřena a jenžto všecky vjeli bez vší překážky.
Proněžto léta Božího tisícého CCCX. lidé Jindřichovi i měšťané, jenž se jeho nádrželi, osadivše špitál na Malé Straně u svaté Máří,
