Tehdy měšťané tí jistí, vzevše radu, i svařili z sazí a hnisu zemského i z jakýchs stříbrných pěnek jedno svaření zelené, velmi divné, jakž oni uměli, i pustili po potoku doluov jako k vojsku blízko. Proněžto ktož se napil, kuoň nebo člověk, potom rychle umřel. To když se tak stalo, zatiem král, sebrav lidí mnoho, kudyž mohl, a s tím tak bramburského a míšeňského markrabě s pěti tisíci postavil v Hradišti a tu v krajinách těch okolo a jiné všecko vojsko okolo Hory stavil, nazajtří boj chtě s nimi míti. Tehdy Říský to uslyšav, utekl preč i s synem. Proněžto král i tí, ješto na pomoc přijeli byli, domuov se vrátili.
Létafootnote_reference Božího tisícého CCCV., když král Václav Zbraslav založil byl před tím a mnoho jiného dobrého učinil byl, starostí jsa nadtrápen, zšťastně jest umřel. Na jehož místo syn jeho Václav, jenž jedinký dědic byl ostal, vstúpil, a to byl král sedmý. Ten Václav pojal jest Fiolu, dceru [z]text doplněný editorem[446]doplněno podle PulkR 86va města tak řečeného vévody z Tetína.
Bramburská
Těch časuov, jakž bramburská kronika svědčí, Heřman, syn Oty Dlúhého, pojal dceru Albrechtovu, římského krále, i měl s ní syna jednoho Jana a tři dcery. Jednu dal za Valdmara, vévodu glogovského, třetí za Bertolda z Henenberka. Ten jistý Heřman byl velmi múdrý a velmi udatný a u bojích rozumný, tak, že jeho slovutnost všudy se byla roznesla. Ten Heřman proti zeti svému Albrechtovi, římskému králi, s Rudolfem, vévodú saským, a takž pak ten Rabštajn hrad oblehl i skazil jeho panství, jemužto však potom sestru svú Gitu dali s tím hradem Beltic a což k němu přísluší. Potom zdvihl se do Polsky, veliký diel jí sobě osobil byl jest, poručníkem synuov Bolkových, Frankonie a Pomerany dobyl, štědrú stravu měl, dvory činil, i pány, i měšťany ochotně přijímal, mnohé těch věcí, což k dobrodnictví přísluší, jest páchal, silný životem i myslí své byl. Ten Heřman, když hrad dělal, roznemohl se,
