ale nic to platno nebylo, obec vždy volala a prosila, aby Rudolf králem byl. Uslyšav zatiem král říský smrt krále Václavovu, s vojskem velikým přitáhl, chtě tomu, aby syn jeho králem byl. Nebo jest byl král Václav syn sestry Albrechtovy říského. Proněž ten Albrecht s jedné strany a syn jeho z druhé strany vtrhli do Čech i rozbili stany své. Proněžto někteří páni i měšťané, uznamenavše sílu a moc otcovu i synovu, s velikú múdrostí volili jej králem. To zvěděv Korutanský, z ženú svú tajně z Prahy preč se zdvihli. Ten Rudolf královú Elžku, ženu krále Václavovu druhého, pojal jest, jenž byla dcera Vratislavova, krále polského.
O tom, kterak někteří páni a zemané Rudolfovi se byli zprotivili, jenž v zemi chtěl býti, i o jiných mnohých věcech zde se praví
Léta Božího tisícého CCCVII. pan Bavor strakonický, jenž Cvikov držal, a pan Vilém z Hazemberka nebo z Valdeka, jenž Křivoklát držal, s svými, koho mohli míti, tomuto volení Rudolfovu zprotivili se. Proněžto s velikým vojskem Horaždějovice oblehl byl, jenž tu leže, nadtrápen byl tú nemocí, jenžto disenteriacizojazyčný text, česky slove úplavice, a tak toho měsíce července umřel jest, za jehožto duši králová Elžka ve jméno sv. Šimona a sv. Judy oltář založila u Pražském kostele, a on také u Pražském kostele jest pochován.
Potom zemané sjeli se do Prahy, a tak v dvoře biskupově mluvili, kto měl volen býti králem. Mezi nimižto jeden pán Dobeš z Bechyně přede všemi táhl na to, i jiné navodil, aby Fridrik, bratr Rudolfuov, králem byl. A když o to rozličné řeči, i sice, i onako, byly, zatiem pak Oldřich z Lichtemburka, toho rodu ronovského, protože ten Dobeš jinozemce vinéše do země, tímto slovy jal se mluviti a řka: „Ó, Dobši, Dobši, i kterak dlúho ty, ješto nepřítele naších králuov českých jsú, v království chceš voliti?“ Zatiem ihned s tím dřéve, nežli řeč dokonal, vytrhv meč svuoj, i probodl Dobeše přede všemi pány. Zatiem
