Téhož léta král Břecislav zjímal všecky židy ve vší své zemi i vzal od nich i na stříbře, i na zlatě, i na rozličném drahém kamení poklady velmi veliký. Téhož léta měsíce prosince Kozma, pražský biskup, muž šlechetný, jsa pln dobrých skutkuov, umřel jest v Hospodinu. Po jehožto smrti Břecislav až právě do volení jiného biskupa všecko zboží kostelní, rozšafně a bedlivě péči o něm maje, zpravoval jest.
O volení Heřmanově, biskupa pražského, a o dalším zpravování Břecislava
Léta Božího tisícého devadesátého devátého měsíce března Břecislav, kníže Království českého, podlé rady zeti svého Vigberta Heřmana, kaplana svého otce Vratislava, krále českého, jenž se na jeho dvoře schoval, probošta boleslavského, s povolením všeho žákovstva jednosvornými hlasy, biskupem pražským učinil jest. A protož, že téhož času císař Jindřich Třetí v Řezně přebývaje, ob velikú noc Břetislava k sobě byl pozval, Břecislav i s Heřmanem, biskupem voleným, k císařovi do Řezna zdvihl se jest. Proti němužto císař, přijímaje jeho s jeho pány a s šlechtici, jednak za tři míle vyjel jest, přijal jeho velmi poctivě i vedl s sebú do Řezna. A tak pak ihned nazajtří Heřman biskup císařem byl potvrzen.
Téhož také času Břecislav sjednal jest to s císařem, aby bratr jeho Bořivoj po něm českú zemi zpravoval. Téhož opět léta Břecislav s svým vojskem vtrhl do Moravy, hrad Podivín zase jest vzdělal i poručil jej Heřmanovi, biskupu pražskému. Potom pak s králem Kolmanem uherským sjel se jest na to pole, jemužto Lucko řiekají, kteřížto dlúho mezi sebú rozličné pomluvy měli. Na tom roku dávné milosti, jenž mezi nimi byla, i pokoje sú obnovili smlúvy. A tak ten jistý pokoj a tu milost přísahami přátelsky mezi sebú utvrdivše, ruozno se rozešli. Odtavad pak Břecislav odjel a podlé Brna své stany rozbil jest. Břecislav Oldřichovi a Lipoltovi, synóm
