[52v]číslo strany rukopisusníti, jeda přes jeden hustý les, jednú větví oko sobě vymrštil příhodú nešťastnú, a tak pro tu věc a ten zámutek vojsko se domuov vrátilo.
Léta[196]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého sto a devátého měsíce února tento jistý Svatopluk, zhojiv se na bolest toho úrazu, vojsko veliké lidí sebral jest i vtrhl do Uher, zemi skuoro všecku skaziv a popleniv a předměstí zbořiv, jakž najvíce mohl, jinými cestami vrátil se jest, mnohé zástupy Uhrů mečem zbiv a veliké kořisti tu pobrav.
Toho také času Jindřich, král říský, pamětliv jsa té křivdy, kterúž vévoda polský Svatoplukovi učinil, když on s ním v Uhřích byl, totiž že jemu v zemi byl vtrhl jest [s Bořivojem, shromáždiv vojsko veliké, i vtrhl jest]text doplněný editorem[197]doplněno podle PulkR 40rb i s Svatoplukem do Polsky. A tak podlé[dd]podlé] pode města, jemuž Hlohov řiekají, oblehl jest. A tak to okolo všecko podlé vody, jížto Odra řiekají, s obú stranú té řeky poplenil jest. S tím pak odtavad dále bera se, hrad řečený na překot poplenil jest. A tak s velmi velikú kořistí domuov vrátiti se umyslil. A když král říský od sebe Svatopluka jest pustil, jako nazajtří chtieše, jeden rytieř těch nectných mordéřuov Vršovčanů, poslán jsa od Ješka, řečeného Tista, vršovského, v staních se jest zjevil Svatoplukových u večer a k jeho vojsku se přimiesil, an již od krále šel. A tak v tom hluku[de]hluku] hlubu přibrav se k knížeti Svatoplukovi, mezi plece smrtedlně jeho ranil, že netáhl země dopásti, až duše zbyl. Ten jistý rytieř nešlechetný, kterýchžto učinil všem brannú rukú, utekl jest.[198]zkomolený zápis, má být: „kterýžto učinil ten zlý skutek, nectnú smrtí také ihned odšel.“ – tak PulkR 40va Svatopluk toho léta umřel jest, jakž nahoře pověděno, měsíce října.
O povýšení Otově, bratra Svatoplukova, a o Vladislavovi, jenž třetí syn byl Vratislavuov, tuto se o tom vypravuje
Když[199]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Svatopluk zabit, celú noc plakali sú jeho, jehožto král když smrt zvěděl, plakal jest velmi. A tak pak svolav všecky hrabie a všecky zemany české, ješto toho času tu byli,
