silného i hubeného života jest. Též přijde-li nemoc její po třetím měsíci, nebo prvního i druhého měsíce krvotok přijíti muože bez škody plodu, dokudž ještě jest malý a nemnoho pokrmu potřebuje. Jedenácté, potracuje žena, jakož Hipokrates praví, když krev pouští, tomu takto rozuměj: když žena prvé nemnoho krevná jest, měla-li by více krve než by sama a dítě potřebovala, tehdy by po čtvrtém měsíci dobře pouštěti mohla, i před sedmým, však bez potřeby a příčiny slušné pouštěti nemá. Dvanácté, pomítají ženy, když silné lékařství neb počištění pro stolice před čtvrtým měsícem a po sedmém přijímají. A byť pak potřebí toho bylo, aby žena počištění přijímala, což však bez znamenité příčiny státi se nemá, tehdy by ne tak nebezpečné ani plodu škodlivé bylo mezi čtvrtým a sedmým měsícem tak, aby to rozšafně subtilným a povlovným lékařstvím, jakož Hipokrates praví, se dálo. Třinácté, žena obyčejně potracuje, když ouplavice neb červená nemoc veliká na ní přichází. Nebo Hipokrates praví: Která žena těhotná velikou běhavku a mnoho stolic má, nebezpečné jest, aby plodu nepovrhla, tomu tak rozuměj o každé běhavce neb ouplavici, kteráž při hubené ženě dlouho trvá. Když krev ženy umenšuje se a žena znemocní, tudy plod pro nedostatek pokrmu ven vyjíti přinucen bývá. Čtrnácté, když žena příliš tratí a nechutenství má, nebo, dí Avicena, že dávení a natáhaní v vejvrátku ženy hubené činí, zchuravuje a snad skrze náramné hejbání v dávení svazky porodné voslabuje a potrhává. Patnácté, žena hlad veliký trpící a nemocí těžkou poražená plod potracuje. Protož takto dí Hipokrates: Žena těhotná upadne-li v těžkou nemoc, to jest smrtedlné, jako hlíza, prsní vřed, šlak, padoucí nemoc a ukrutná vostrá zimnice. Šestnácté, z velikého přeplňování