Devátá kapitola – o mrtvém dítěti v životě matky, o znameních jeho a jak dvojím zpuosobem z života má vyvedeno bejti

Po dvanácteru znamení teď níže vypsaném dítě mrtvé v životě matky poznáno býti muože. První, když prsy ženy uvadlé a příliš měkké sou, o čemž v 8. kapitole stojí, o znameních potracení. Druhé, když dítě v životě matky, ješto se před tím nedávno hejbalo, již více se nepohne. Třetí, když dítě v životě matky ležíc, od jedné strany na druhú, když se žena obrací, jako nějaký kámen válí se a padá. Čtvrté, když ženě život i pupek její stydne, ješto prvé to obé bylo teplé. Páté, jdou-li z matky zlí smrdutí flusové, a zvláště měla-li je žena v ostrou horkou nemoc. Šesté, když oči ženy hluboce v hlavě stojí a vpadnou a bílé bude temné, oči v sloupu stojí, pyskové zblednou neb nazčernají. Sedmé, má-li žena dole pod pupkem neb v luonu bolení veliké, oblíčej její velmi šeredně se proměnil. Osmé, má-li žena chtíč k odporným pokrmuom a nápojuom, jichžto sic lidé nepožívají. Deváté, když žena nemuože spáti. Desáté, má-li žena řezavku ustavičně bez přestání, žádá stolice míti s tlačením a trápením, však proto málo neb zhola nic neučiní. Jedenácté, duch té ženy smrdutý a nevonný bude, druhý neb třetí den potom, když dítě již mrtvé jest. Dvanácté, rozmočiti ruku v teplé vodě a vložiti jí ženě na břicho, nehejbe-li se dítě od toho tepla, tehdyť jest mrtvé. A čím více těch znamení při ženě těhotné se nachází, tím jistší věc jest, že dítě v životě matky jest mrtvé.