kvieliti budú všecka pokolenie země a uzřie syna člověka jdúcieho v oblaciech nebeských s mocí mnohú a s velebností. Mt24,31 A pošle anjely své s trúbú a s hlasem velikým a shromaždie vyvolené jeho ode čtyř větruov, od svrchkuov nebeských až do mezí jich.“
Mt24,32 „Ale od dřeva fíkového naučte se podobenství: Když již ratolest jeho mladá bude a listie se vypučí, viete, že blízko jest léto. Mt24,33 Takež i vy, když uzříte tyto všecky věci, vězte, že blízko jest a ve dveřech. Mt24,34 Věrně pravi vám, žeť nepomine pokolenie toto, až se všecky věci stanú. Mt24,35 Nebe i země pomine, ale slova má nepominú.“
Mt24,36 „O tom pak dni a hodině nižádný nevie ani anjelé nebeští, jediné otec sám. Mt24,37 A jakož bylo ve dnech Noe, tak bude příštie syna člověka. Mt24,38 Neb jakož biechu ve dnech Noe před potupú jedúce a pijíce, pojímajíce se a vdávajíce až do toho dne, kteréhož jest všel Noe do korábu, Mt24,39 a nepoznali sú, až přišla potopa a pobrala všecky. Tak bude i příštie syna člověka. Mt24,40 Tehdy dva budeta na poli, jeden bude přijat a druhý opuštěn. Mt24,41 Dvě melíce na jednom žrnovu, jedna bude přijata, a druhá opuštěna.“
Mt24,42 „Protož bděte, neb neviete, kterú hodinu pán váš přijíti má. Mt24,43 Ale toto vězte, že by věděl hospodář, kterú hodinu zloděj měl by přijíti, bděl by zajisté a nedopustil by podkopati domu svého. Mt24,44 Protož i vy buďte hotovi, neb neviete, v kterú hodinu syn člověka přijde. Mt24,45 Ktoť se zdá jest věrný sluha a opatrný, jehožto ustavil pán jeho nad čeledí svú, aby dal jim pokrm včas. Mt24,46 Blahoslavený jest sluha ten, kteréhož když přijde pán, nalezne, an tak činí. Mt24,47 Věrně pravi vám, že nade všemi dobrými věcmi svými ustaví jeho. Mt24,48 Pakli die zlý sluha ten v srdci svém: Mešká pán mój přijíti, Mt24,49 i počne bíti spolusluhy své a jiesti bude a píti s opilci, Mt24,50 přijde pán sluhy toho v den, který se nenaděje, a v hodinu, kterú nevie, Mt24,51 a rozdělí jej a částku jeho položí s pokrytci. Tu bude pláč a škřehot zubuov.“
XXV.
Mt25,1 „Tehdy podobno bude královstvie nebeské desieti pannám, kteréž vzemše lampy své, vyšly sú v cestu ženichovi a nevěstě. Mt25,2 Ale pět z nich biechu bláznivých a pět múdrých. Mt25,3 A pět bláznivých vzemše lampy, nevzaly sú oleje s sebú. Mt25,4 Ale múdré vzely sú oleje v orudích svých s lampami. Mt25,5 A když meškánie činieše ženich, zdřiemaly sú se všecky a zesnuly sú. Mt25,6 Ale o puolnoci pokřik stal se jest: Aj, ženich jde, vyjděte vstřiec jemu.“ Mt25,7 Tehdy vstaly sú všecky panny ty a okráslili sú lampy své. Mt25,8 Ale bláznivé múdrým řekly sú: Dajte nám oleje vašeho, neb lampy naše hasnú. Mt25,9 Odpověděly sú múdré řkúce: A by snad nestačilo nám i vám, děte radějše k prodavačóm a kupte sobě. Mt25,10 A když šly kupovat, přišel jest ženich, a kteréž hotovy biechu, vešly sú s ním na svadbu, i zavřena jest brána. Mt25,11 Najposléz pak přišly sú i ostatnie panny řkúce: Pane, pane, otevři nám. Mt25,12 A on odpověděv, vece: Věrně pravi vám, neznámť vás. Mt25,13 Protož bděte, neb neviete dne ani hodiny.“
Mt25,14 „Neb jakožto člověk, na cestu se bera, povolal jest sluh svých a dal jim dobré věci své. Mt25,15 A jednomu dal pět hřiven a jinému dvě a jinému jednu, každému podlé zvláštnie moci, a bral se jest ihned. Mt25,16 A odšel ten, jenž bieše vzal pět hřiven, a těžal jimi i získal jiných pět. Mt25,17 Též kterýž bieše dvě vzal, získal jest jiné dvě. Mt25,18 Ale ten, ješto jednu bieše vzal, odšed pokopal ji v zemi a skryl penieze pána svého. Mt25,19 A po mnohém času přišel jest pán sluh těch a položil počet s nimi. Mt25,20 A přistúpiv ten, jenž pět hřiven vzal bieše, podal jemu jiných pěti hřiven řka:
