sváteční, aby snad rozbroj nebyl v lidu.“
Mt26,6 A když byl Ježíš v Betaní v domu Šimona malomocného, Mt26,7 přistúpi k němu žena, majíci alabastrovú pušku masti drahé, i vylila jest na hlavu jeho, když stoléše. Mt26,8 Ale vidúce učedlníci, rozhněvali sú se řkúce: „I čemu ztráta tato? Mt26,9 Neb mohla jest mast tato prodána býti za mnoho a dáno býti chudým.“ Mt26,10 Ale věda Ježíš, vece jim: „Co truchlivi ste této ženě? Dobrý skutek jest učinila nade mnú. Mt26,11 Neb chudé vždycky máte s sebú, ale mne ne vždycky mieti budete. Mt26,12 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mně jest učinila. Mt26,13 Věrně pravi vám, kdež kolivěk bude kázáno čtenie toto, po všem světě bude praveno. A což jest tato učinila na památku její.“
Mt26,14 Tehda odšel jeden ze dvanácti, jenž slove Jidáš Škariotský, k kniežatóm kněžským. Mt26,15 A vece jim: „Co mi chcete dáti, a já vám jeho zradím?“ Tehdy oni uložili jemu třidceti střiebrných. Mt26,16 A od té chvíle hledáše přístupu, aby ho zradil.
Mt26,17 A první den přesnic přistúpili sú k němu učedlníci řkúce: „Kde chceš, připravíme tobě jiesti beránka?“ Mt26,18 A Ježíš řkl: „Jděte do města k jednomu a řcete jemu: „Mistr praví, čas mój blízko jest, u tebeť činím beránka učedlníky mými.“ Mt26,19 I učinili sú učedlníci, jakož ustavil jim Ježíš, a připravili sú beránka. Mt26,20 A když byl večer, stoléše se dvanácti učedlníky svými. Mt26,21 A když sú jedli oni, řekl jest: „Věrně pravi vám, že jeden z vás mě zradí.“ Mt26,22 A smútivše se velmi, počali sú každý z nich řéci: „Zdali sem já, pane?“ Mt26,23 A on odpověděv, vece: „Kto sáhá se mnú rukú do mísy, tenť mě zradí. Mt26,24 Syn zajisté člověka jde, jakož psáno jest o něm. Ale běda člověku tomu, skrze kohož syn člověka bude zrazen, dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.“ Mt26,25 A odpověděv Jidáš, jenž ho zradil, řekl jest: „Zdali já sem, mistře?“ Vece jemu: „Ty si řekl.“
Mt26,26 A když sú večeřeli, vzal jest Ježíš chléb a dobrořečil a lámal a dal učedlníkóm svým a vece: „Vezměte a jezte, toť jest tělo mé.“ Mt26,27 A vzem kalich, dieky jest učinil a dal jim řka: „Píte z toho všickni, Mt26,28 totoť jest zajisté krev má nového svědectvie, kteráž za mnohé vylita bude na odpuštěnie hřiechóv. Mt26,29 Ale pravi vám, že nebudu píti již z tohoto plodu vinného kořene až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království otce mého.“
Mt26,30 A chválu vzdavše, vyšli sú na horu Olivetskú. Mt26,31 Tehda die jim Ježíš: „Všickni vy pohoršenie trpěti budete nade mnú této noci, neb psáno jest: Bíti budú pastýře, a rozprchnú se ovce stáda. Mt26,32 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.“ Mt26,33 A odpověděv Petr, vece jemu: „A ač by se všickni pohoršili nad tebú, já se nikdy nepohorším.“ Mt26,34 Vece jemu Ježíš: „Věrně pravi tobě, že v tuto noc dřieve, než kohút zazpievá, třikrát mne zapříš.“ Mt26,35 Vece jemu Petr: „Také byť mi bylo s tebú umřieti, nezapřím tebe.“ Též i všickni učedlníci řekli sú.
Mt26,36 Tehda přijide s nimi Ježíš do vsi, ješto slove Getsemani, i řekl jest učedlníkóm svým: „Poseďte tuto, ažť pójdu tamto a pomodlím se.“ Mt26,37 A pojem Petra a dva syny Zebedeova, poče se mútiti a teskliv býti. Mt26,38 Tehda vece jim: „Smutna jest duše má až k smrti, počekajte tuto a bděte se mnú.“ Mt26,39 A pošed od nich maličko, pade na tvář svú modle se a řka: „Otče muoj, jest li možné, odejdi ote mne kalich tento, ale však ne jako já chci, ale jako ty.“ Mt26,40 I přijide k učedlníkóm i naleze je, ani spie, i die Petrovi: „Tak ste nemohli jedné hodiny bdieti se mnú? Mt26,41 Bděte
