všickni diviechu ve všech věcech, kteréž činieše, řekl jest k učedlníkóm svým: „Položte vy v srdcích vašich řeči tyto, syn zajisté člověka, budúcie jest, aby dán byl v ruce lidské.“ L9,45 A oni nevědiechu slova toho, a bieše zakryto před nimi, aby nerozoměli jemu. A bojiechu otázati jeho o tom slovu. L9,46 I vjide myšlenie v ně, kto by z nich větší byl. L9,47 Ale Ježíš věda myšlenie srdce jich, pochopiv dietě, postavi jej podlé sebe L9,48 a vece jim: „Kto koli přijme dietě toto ve jméno mé, měť přijímá a ktož koli mě přijímá, přijímá toho, jenž mě jest poslal. Neb ktož jest menší mezi všemi vámi, ten větší jest.“ L9,49 A odpověděv Jan, řekl jest: „Přikazateli, viděli sme jednoho, an ve jméno tvé vymietá ďábly, i bránili sme jemu, neb nejde s námi. L9,50 I vece k němu Ježíš: „Neroďte brániti, neb ktož nenie proti nám, z nás jest.“
L9,51 I stalo jest, když se doplnichu dnové přijitie jeho, a on tvář svú utvrdil bieše, aby šel do Jeruzaléma. L9,52 I pošle posly před obličejem svým, a jdúce vešli sú do města samaritánského, aby připravili jemu hospodu, L9,53 i nepřijeli sú jich, neb tvář jeho bieše jdúcieho do Jeruzaléma. L9,54 A když uzřechu učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli sú: „Pane, chceš li, ať dieme, aby sstúpil oheň s nebe a spálil je.“ L9,55 A obrátiv se, potresta jich řka: „Neviete, kterého ste duchu. L9,56 Syn člověka nepřišel jest duši zatratiti, ale spasiti.“ I odešli sú do jiného hrádku. L9,57 Ale stalo se jest, když oni chodiechu na cestě, řekl jest jeden k němu: „Puojdu za tebú, kamž koli pójdeš.“ L9,58 I vece jemu Ježíš: „Lišky dúpata mají a ptáci nebeští hniezda, ale syn člověka nemá, kde by svú hlavu sklonil.“ L9,59 I vece k jinému: „Poď za mnú.“ Ale on řekl jest: „Pane, přepust mi, ať prvé pójdu a pochovám otce mého.“ L9,60 I řekl jemu Ježíš: „Nechať mrtví pochovají mrtvé své, ale ty jdi a zvěstuj královstvie božie.“ L9,61 I vece jiný: „Pójdu za tebú, pane, ale prvé přepust mi jíti odpověděti těm, kteříž doma sú.“ L9,62 I vece jemu Ježíš: „Žádný, ztáhna ruku svú k pluhu, a ohlédaje se zase, hotov jest království božiemu.“
X. kapitola
L10,1 Ale potom vyznamenal jest pán i jiných dva a sedmdesáte, a posla je po dvú před tváři svú do každého města i miesta, kamž on mějieše přijíti. L10,2 A pravieše jim: „Žen zajisté mnohá, ale dělníci nemnozí. Protož proste pána žni, a pošle dělníky na žen svú. L10,3 Jděte, aj, já posielám vás jako beránky mezi vlky, L10,4 protož neroďte nositi pytlíka ani mošny ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte. L10,5 A do kteréhož koli domu vejdete, rcete: „Pokoj tomuto domu.“ L10,6 A bude li tu syn pokoje, odpočine na něm pokoj váš, a pakli nebude, k vám se navrátí. L10,7 A v témž domu ostaňte, jedúc a pijíc které věci u nich sú, neb hoden jest dělník mzdy své. Neroďte choditi z domu do domu. L10,8 A do kteréhož koli města vejdete, […]text doplněný editorem[116]…] et susceperint vos, manducate quae apponuntur vobis et curate infirmos, qui in illa sunt, et dicite illis: Appropinquavit in vos regnum Dei. In quamcumque autem civitatem intraveritis lat. L10,10 a nepřijmú vás, vyjdúce na ulice jeho, řcete: L10,11 „Také prach, kterýž se přidržal nás z města vašeho vytieraní na vás, však to vězte, že se přiblíží královstvie nebeské. L10,12 Zajisté pravi vám, že sodomským v onen den lehčejie bude nežli tomu městu. L10,13 Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaida, neb by v Tyru a v Sionu činěny byly moci, kteréž sú činěny v vás, někdy by v popele a v žíni sediece káli se. L10,14 Ale však Tyru a Sidonu lehčejie bude na súdu nežli vám. L10,15 A ty, Kafarnaum, až do nebe zdvihneš se a až do pekla pohříženo budeš. L10,16 Kto vás slyší, mě slyší. A kto vámi pohrdá, mnú pohrdá. Ktož mnú pohrdá, pohrdá tiem, jenž mě jest poslal.“
L10,17 I vrátili sú se dva a sedmdesát, s radostí řkúce: „Pane, také i ďáblové poddávají
