v pánu Ježíši i ke všem svatým, Phm1,6 aby obcovánie viery tvé zeveno bylo v poznání všeho dobrého v Kristu Ježíši. Phm1,7 Neb radost velikú měl sem a utěšenie v veliké lásce tvé, že třeva svatých odpočívala sú skrze tě, bratře. Phm1,8 Protož mnohé doúfanie maje v Kristu Ježíši přikázati tobě to, což k užitku příslušie, Phm1,9 ale pro lásku viece prosím tebe, poněvaž si takový jako Pavel starý, ale nynie vězeň Jezukristóv. Phm1,10 Prosím tebe za mého syna Onezina, jehož sem urodil v okovách, Phm1,11 kterýž jest tobě někdy neužitečný byl, ale nynie i tobě i mně užitečný, Phm1,12 jehož sem poslal k tobě. Ty pak jej jako má třeba přijmi, Phm1,13 jehož sem já chtěl zdržeti u sebe, aby mi za tě posluhoval v okovách čtenie. Phm1,14 Ale bez tvé rady nic sem nechtěl učiniti, aby ne jako bezděčně dobré tvé bylo, ale dobrovolně. Phm1,15 Aby snad proto jest odšel od tebe na chvilku, aby ho na věky přijal Phm1,16 již ne jako služebníka, ale miesto služebníka najmilejšieho bratra, najviece mně, čím pak viece tobě, v těle i v pánu. Phm1,17 Protož máš li mě za tovařiše, přijmiž jej jako i mě. Phm1,18 A pakli co uškodil tobě aneb jest dlužen, to mně počti. Phm1,19 Já Pavel psal sem rukú mú, já navrátím, abych neřekl tobě, že i se samého mně si povinen. Phm1,20 Tak, bratře, já tebe poživu v pánu, utěš třeva má v pánu. Phm1,21 Doúfaje poslušenství tvému, psal sem tobě věda, že i nadto, což pravi, učiníš. Phm1,22 A s tiem připrav mi také hospodu, neb se naději, že skrze modlitbu vaši budu vám dán. Phm1,23 Pozdravuje tebe Epafras, spoluvězeň mój v Kristu Ježíši, Phm1,24 a Marek a Aristarcus, Demas a Lukáš, pomocníci moji. Phm1,25 Milost pána našeho Jezukrista s duchem vaším, amen.
ProlPředmluva v Epištoly k Židuom
Najprvé věděno má býti, proč apoštol Pavel v této epištole píše ji nezachovává obyčeje svého, aby aneb slovo jména svého aneb duostojenstvie úřadu položil. Tato příčina jest, neb psav k těm, kteříž z obřezánie biechu uvěřili, jakožto apoštol pohanský, a ne židovský píše. Věda také jich pýchu a svú pokoru, on ukázav zaslúženie úřadu svého nechtěl předložiti. Ne týmž obyčejem také Jan apoštol pro pokoru v epištole své pro túž příčinu nepoložil. Protož vypravuje se, že tuto epištolu apoštol k Židóm jazykem židovským napsanú poslal. Jejížto smysl a řád zachovávaje, Lukáš evanjelista po smrti blahoslaveného apoštola Pavla řetskú řečí vyložil.
Kapitola I.
Hb1,1 Mnohú řečí a mnohými obyčeji někdy mluvě bóh otcóm v prorociech Hb1,2 a najposléz v těch dnech mluvil jest nám v synu, kteréhož ustavil dědicem všech věcí, skrze něhož učinil i věky. Hb1,3 Jenž sa blesk slávy a zpósoba podstaty jeho, a nesa všecky věci slovem moci své, očištěnie hřiechóv činie, sedí na pravici velebnosti u výsosti. Hb1,4 Tiem lepší anjelóv učiněn, čím rozdielnějé jméno nad ně právem dědičným obdržal. Hb1,5 Neb komu jest kdy řekl: „Z anjeluov syn mój ty jsi, já dnes urodil sem tě“ a opět: „Já budu jemu za otce a on mně bude za syna“? Hb1,6 A když opět uvodí prvorozeného v okršlek země, die: „Klanějte se jemu všickni andělé boží.“ Hb1,7 A k andělóm zajisté die: „Jenž činí anděly své duchy a služebníky své plamenem ohnivým.“ Hb1,8 Ale k synu: „Stolice tvá, bože, na věky věkuov, prut pravosti prut královstvie tvého. Hb1,9 Miloval si spravedlnost
