odpověděvši matka jeho, řekla jest: „Nikoli, ale slútiť bude Jan.“ L1,61 I řekli sú k nie: „Však nižádný nenie v rodu tvém, ješto by slul tiem jménem.“ L1,62 Ale ponúkáchu otce jeho, kým by chtěl nazývati jeho. L1,63 A požádav desťky, napsal jest řka: „Jan jest jméno jeho.“ I divili sú se všickni. L1,64 A otevřechu se ihned usta jeho, a mluvieše chvále boha. L1,65 I stal se jest strach na všecky súsedy jich a na všecky hory židovské rozhlašováchu se slova tato. L1,66 I položili sú všickni, kteříž slyšiechu v srdci svém řkúce: „Kto se zdá tento bude? A zajisté ruka božie bieše s ním.“ L1,67 A Zachariáš, otec jeho, naplněn jest duchem svatým, i prorokoval jest řka: L1,68 „Požehnaný pán buoh israhelský, neb jest navštievil a učinil vykúpenie lidu svého. L1,69 A vzdvih roh spasenie nám v domu Davida, sluhy svého. L1,70 Jakož mluvil jest skrze usta svatých, kteříž od věkuov sú prorokuov jeho. L1,71 Zproštěnie z nepřátel našich a z rukú všech, kteříž nenáviděli sú nás. L1,72 K učinění milosrdenstvie s otci našimi a ku pamatování svědectvie svého svatého. L1,73 Právo přísežné, kteréž jest přisáhl k Abrahamovi, otci našemu, že dá nám, L1,74 abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsúc vysvobozeni, slúžili jemu. L1,75 V svatosti a v spravedlnosti před ním po všecky dni naše. L1,76 A ty, dietě, prorokem najvyšieho slúti budeš, neb předejdeš před tváří páně připravovati cesty jeho. L1,77 K dání uměnie spravedlivého lidu jeho na odpuštěnie hřiechuov jich. L1,78 Skrze střeva milosrdenstvie boha našeho, v nichžto navštievil nás, vyšed z výsosti, L1,79 aby posvietil těm, kteří v temnostech a v stienu smrti sedie k zpravení noh našich na cestu pokoje.“ L1,80 Dietě pak rostieše a posilováše se duchem a bieše na púštiech až do dne ukázanie svého k Israhelovi.
Kapitola II.
L2,1 I stalo se jest ve dnech těch, vyšlo jest vyrčenie od ciesaře Augusta, aby byl popsán vešken svět. L2,2 Toto popsánie prvnie stalo jest od vladaře cyrského Cyrina, L2,3 i šli sú všickni, aby se přiznávali, každý do svého města. L2,4 Ale vstúpil jest i Jozef od Galilee z města Nazareta do Židovstva, města Davidova, ješto slove Betlém, proto že bieše z domu a čeledi Davidovy, L2,5 aby se přiznal s Marijí, usnúbenú sobě manželkú těhotnú. L2,6 I stalo se jest, když tam biechu, naplnili sú se dnové, aby porodila, L2,7 i porodila jest syna svého prvorozeného a plenkami jej obinula a položila jeho v jesléch, neb nebieše jemu miesta v obecnici. L2,8 A pastušky biechu v též krajině bdiece a ostřiehajíce bděnie nočnieho nad stádem svým. L2,9 A aj, podlé nich stal jest anděl páně, a světlost z nebe obklíčila je, i báli sú se bázní velikú. L2,10 I řekl jest jim anděl: „Neroďte se báti, neb, aj, zvěstuji vám radost velikú, kteráž bude všemu lidu, L2,11 neb se jest narodil nám dnes spasitel, jenž jest Kristus pán, v městě Davidově. L2,12 A toto vám znamenie: naleznete děťátko v plenky obinuté a položené v jesličkách.“ L2,13 A ihned stalo se jest, s andělem množstvie rytieřstva nebeského chválécích boha a řkúcích: L2,14 „Sláva na výsostech bohu a na zemi pokoj lidem dobré vuole. L2,15 I stalo se jest, když sú od nich odešli anjelé do nebe, pastušky mluviechu vespolek: „Poďme až do Betléma a vizme to slovo, ješto se stalo, kteréž jest učinil pán a ukázal nám.“ L2,16 I přišli sú chvátajíce a nalezli sú Mariji a Jozefa a děťátko položené v jesličkách. L2,17 A uzřevše poznali sú oslovú, ješto jim bieše pověděno o tom dietěti. L2,18 I divili sú se všickni, kteříž sú slyšeli, i z těch věcí, kteréž praveny biechu od pastýřóv k nim. L2,19 Ale Maria zachováváše všecka slova tato,
