jáť jsem raněným lidem k zdraví.
Znamenajž, kterak jest onen zléčen,
[225] ješto bieše na púšti zsečen.
Samaritán byl jest raněn,
potom svého neduhu jest zbaven;
nebo jsú neměli čáky k němu,
by co již mohlo spomoci jemu:
[230] i byly jeho rány zmyty vínem,
ihned byl potom uzdraven tiem činem.‘
Voda vínu odpoviedá.
Voda vece: ‚Toť mi jest divno,
k tomu tak velmi protivno,
[235] že ty již žádáš chlúby mnoho,
nemoha nikda dostati toho;
všaks ty již nesmiery počátek,
nebť jest v tobě hrozný zmatek:
ktož se smie vínem opiti,
[240] mělť by se vodú schladiti.
V Písměť toho psáno stojí:
Ve mněť se všechno stvoření kojí;
řeky, vody nejednaké
obveselé města, hrady také.‘
Víno odpoviedá.
Víno vece vodě takto:
‚Ó, že smieš mluviti pak to!
Jáť jsem tebe dražší po vše časy,
žeť mne nenie žádná voda dražší;
[250] nebť vodu lijí pryč pod lavici,
pak mě potom v čistú stklenici;
víno lejí v lahvice nebo v zlatnice,
ale vodu v střepy a v hrnce.
Voda jest nápoj všech hlúpostí,
[255] krav, koní, koz, husí dosti.
Všeckoť se v tobě toto válé,
protož mnohokrát usta zkálé:
vínoť pak smutku pryč velí,
mnoháť smutná srdce obveselí.‘
Voda odpoviedá.
Voda vece: ‚Což dieš k tomu?
Nebo jsem já potřeba v domu.
Čímť jest lidem živu býti?
Protož beze mne žádný nemóž býti;
[265] mnú svařeno, také učištěno,
a k mnohému jich užitku přivedeno:
v lesiech, v sadiech, kdež dřevo jest;
všechno beze mne obmeškáno jest;
toť voda pěkně uchladí,
[270] protož víno, toť je shladí.‘
Víno odpoviedá.
Víno takto jí povědě:
‚Zajisté toť já dobře vědě,
žeť toto hlúpé hody budú,
[275] když k tomu vína nedobudú;
jest liť pak on k tomu bohatý,
velmiť jest skutek mrzatý,
když vína nemají dáti,
na voduť pro nic nemají zváti.‘
[280] A k tomu řka: ‚Chciť šenkovati
pintu, nebo což jest libo tobě;
teprv ochotně pójde k tobě;
tuž teprv veseli budú,
ještoť vínem smutka pozbudú.‘
