Voda odpoviedá a konec s vínem činí.
Vodať vece: ‚Nemluv toho,
[385] styď se, víno, skutku zlého;
nebo se otec Noe opil tebe,
až právě sám již nečil sebe;
protož ležal tak rozmetav se,
neřádně velmi odkryv se.
[390] Tehda jeho syn smál se tomu,
přivedl jiné bratřie k tomu,
maje za zlé otci toho svému;
pak jiný bratr přikryl hanbu jemu.
Pro tě na svět přišel zlý rod,
[395] když Lot opil se tebú i vydal plod;
opiv se Lot, vlastnie dcery
své vlastnie učinil matery:
protož zlý skutek z tebe pocházie,
na jich zbytku lidem scházie.‘“
Tuto mistr přišel sám k sobě,
ze sna se probudiv jako robě.
K tomu mistr tento, jenž se opil,
bez meškánie se vzhuoru zchopil.
Protož jeho oba spolu počesta prositi,
[405] zdaliť by je mohl smieřiti.
Nebo se voda trháše,
a mistr toho se již báše,
proto aby se nestala škoda
ať by nezabila vína voda:
[410] potom by snad neměl co mistr píti,
tehda chtieše toho rád staviti,
nebť jest vody viece na tom světě
nežli vína, toť vie malé dietě.
Protož se voda na to trháše,
[415] nebo sobě dobře ufáše;
víno pak zrnaté bieše,
jednoť se tomu smějíše.
Tuto mistr měl myšlenie k tomu,
aby nepochleboval nikomu.
[420] Veceť mistr tento tak stoje:
„Bylať by toto hanba moje,
byť se co mezi vámi zlého stalo.
Přeslyšta mě velmi málo,
chciť se k tomu přimluviti;
[425] toť vám nebude nic škoditi:
proto, abyšte se viece nevadili,
k tomu sobě rádi slúžili,
potom svoji přátelé byli
takež jakož kdy dřéve milí.
[430] Chciť toto vzieti v ruce sám,
mluviti vám již o tom nedám.“
Oba své řeči přestašta,
k tomu jemu vše v ruce poručista.
Mistr takto mezi nimi stoje
[435] vece: „Slyšta, paní moje,
již já také povědě vám
to, což najlepšieho viem k vám:
pán buoh, ješto všechno stvořil,
vodu, víno k tomu jest zpósobil,
[440] dal jest vodu bydlu světskému
a vínoť jest dal duchovniemu.
Toto obé jest božie vzplozenie,
jestiť kniežěcieho urozenie:
nebo duchovní stav bez světského,
[445] k tomu světský bez duchovnieho,
