Milé víno! To li jest tvá moc,
že tě mnohý pije přes moc?
[320] Potom zítra bláznem bude,
pak za tři dni toho nenabude,
na svém životě téjto škody,
zaplatíť tyto hřiešné hody.
Vodať jest mátě všie země,
[325] živého všeho stvořenie;
protož jsem matka všie skrovnosti,
každému dám darmo dosti:
suchým lúkám odvlaženie.
k tomu dědinám rozpařenie.
[330] Vínoť, tebe málo ulévají,
jedinéť tebú pochlebují.‘
Víno odpoviedá.
Víno odpovědě tomu:
‚Protož což dieš, vodo, k tomu?‘
[335] Mezi tiem na ni velmi křiče:
‚Milá, stul kabelku a mlč viece,
nemluv tak hrdě o tom!
Však máš chvály málo potom.
Proto li, žes svěcena v kostele?
[340] Však tě pie kráva, takéž tele,
k tomu zvieřata tě lokají,
nebo tě sobě lacino mají:
čím na světě viece čeho jest,
tiem ta věc lacinějí jest.
[345] Protož já z svého kořene
jdu do čistého stvořenie;
v čistém orudí já přebývám,
v životě svój přébytek mám.‘
Voda odpoviedá.
[350] Voda vece: ‚Toť jest pravda,
žeť mnohý tebe již požádá,
mněť, byť co byl tiem lepí;
potom jeho pak oslepí,
že očima vše bude viděti,
[355] ale smyslem bude blúditi;
nebo lahodně přídeš k němu,
a chce se slíbiti jemu.
Protož, když se již nalé tebe,
tuť nezná lidí ani sám sebe;
[360] bylť by déle živ na tom světě,
musí spieše umřieti pro tě,
opiv se, mluviti nic nemoha,
avšak nectí lidí ani k tomu boha.‘
Víno odpoviedá.
[365] Víno vece takto k vodě,
haněje ji k jejie škodě:
‚Protož ty pitie jsi velmi marné,
k tomu tak velmi ohavné,
nebo zlé věci v sobě mieváš,
[370] žáby, hady, štiery k tomu máš.
Přetrhneš se běžéc z skály,
jestiť v tobě již užitek malý.
Neboť jest tě Kristus proměnil u mě,
protož z toho chvála jest mně;
[375] Kristus toť jest sám proměnil,
žeť jest z vody víno učinil;
protož z vína vody nenie,
tehdyť jest mé povýšenie.
Ktož se vínem podpil směle,
[380] mněť byť měl za sto hřiven cele,
mněť sám, byť byl pravý vítěz,
protož sám snad nestojí za peniez.‘
