[415] nebo sobě dobře ufáše;
víno pak zrnaté bieše,
jednoť se tomu smějíše.
Tuto mistr měl myšlenie k tomu,
aby nepochleboval nikomu.
[420] Veceť mistr tento tak stoje:
„Bylať by toto hanba moje,
byť se co mezi vámi zlého stalo.
Přeslyšta mě velmi málo,
chciť se k tomu přimluviti;
[425] toť vám nebude nic škoditi:
proto, abyšte se viece nevadili,
k tomu sobě rádi slúžili,
potom svoji přátelé byli
takež jakož kdy dřéve milí.
[430] Chciť toto vzieti v ruce sám,
mluviti vám již o tom nedám.“
Oba své řeči přestašta,
k tomu jemu vše v ruce poručista.
Mistr takto mezi nimi stoje
[435] vece: „Slyšta, paní moje,
již já také povědě vám
to, což najlepšieho viem k vám:
pán buoh, ješto všechno stvořil,
vodu, víno k tomu jest zpósobil,
[440] dal jest vodu bydlu světskému
a vínoť jest dal duchovniemu.
Toto obé jest božie vzplozenie,
jestiť kniežěcieho urozenie:
nebo duchovní stav bez světského,
[445] k tomu světský bez duchovnieho,
sám jeden stav nemóže státi
aniž pánu bohu chvály vzdáti.
Jeden bez druhého státi nemuož,
toť každý věděti muož:
[450] mše bez vína nemóže býti,
vodyť jest také k vínu vždy přiliti:
neboť jest toto sám buoh ustavil,
ktož jest pak ten, ješto by to stavil,
nebo zbořil takú vieru naši?
[455] Byl by podoben k Jidáši.
Tuto mistr chce pravdu pověděti,
protož račtež poslúchati chtieti.
Vodyť jest světu potřeba,
potom vína také třeba;
[460] protož oba sta již dobrého rodu,
nebuďtaž sobě na tu škodu.
Pomáhajž pak jeden druhému,
slíbíta se oba pánu svému,
jenž vás sem mezi ny poslal,
[465] tomuto světu k požitku dal.
Nehněvajtež viece sebe;
dokudž jest země i nebe,
dotud mezi vámi příměří ukládám
túto mocí, ještoť od vás mám.
[470] Mluvtež dobré vždy o sobě,
nemajíce závisti viece k sobě,
nečiňte sobě v tom škody,
ktož pije viece vína nežli vody;
nebo ktož chce viece vody píti,
[475] snad nemá vína čím platiti.
Protož poručtaž toto spolu bohu,
ať lidé pijí, cožť koli mohú.“
