[153v]číslo strany rukopisuBernart: Rozum zvláští božie milostí osviecený nad tento rozum přirozený a posílený skrze vieru dosiehne té pravdy bez pochyby, ež jest jistě Kristus v svátosti téjto, a božstvie jest jistě v Kristu. A ta svatá útajnost[76]„vvtaynoſt“ bývá dána něterdy poznati něterých nábožných srdcóm, ež poznají kakýms činem nevýmluvným, ež tu jistě jest v téj svátosti, ješto j’ před nimi. A v ta doby viery ku pomoci jim nebude třěba; neb když poznánie pravé příde, již zhyne viera. A v téj tak přěščastnéj chvíli, když to osvěcenie příde srdci velikým náboženstvím, aneb skrúšením srdečním popaden bývá taky člověk, byl li jest kdy hřiešným, pustí slzy za svú vinu; neb súdci svého čije před sebú v téj svátosti, jenž má súditi živé i mrtvé. A pakli méně bude[ej]bude] budem provinilý aneb to, jehož sě j’ byl dopustil, dlúhým pokáním bude setřěl: vezma naději, že j’ jemu závina odpuštěna, a čáku maje, ež to příde, ež ne v zásloně, ale jasným zrakem v utěšení bude zřieti na svého tvórce, v chvále svého vykupitele povstane u velikú radost své mysli a v horlivém náboženství rozchutná sě. Neb toho před sebú pozná v téj svátosti, ješto dává svým věčný život, radost a chválu po tomto životu, ktož budú jej milovati. Ale ten dar vláští božie milosti ne vzdy dán bývá i najmilejším, ale jen někdy. A když byvši ta chvilka i pomine, opět muší věrú pomoc jmieti a onoho poznánie, kak jest bylo, nemoha takéž v svéj mysli jmieti, jen ež to pomnieti bude, ež dobro bieše, a vzdychati po tom bude. Ó přědivná a neobsěžitá dobroto božie, i kto tě osiehne svým obmyslem! Z tohoť bývá, ež dotud bude Hospodin svú útěchú tak člověčie srdce přecházěti, až někdy člověk, přída k sobě, zpósobí jemu bydlo v svém srdci, jakož sě čte, ež když Helizeus prorok často sě stavoval u jedněch lidí bohobojných, řekla žena muži