pa[154v]číslo strany rukopisumatujíc umučenie, jako pro ny v člověčství našem ráčil trpěti, dnes zvláště kostel hlasně volá, mši počínaje a die: My sě máme svelíčeti v kříži pána našeho Jezukrista, v němž jest spasenie, život i vzkřiešenie naše, skrzeňž jsme spaseni i vyproštěni. A jistě ni v čemž nenie pravé naše sveličenie, jediné v kříži a v tom, že j’ za ny trpěl pán náš Kristus. Skrze své i jedny šlechetnosti nemohli bychom k věčnému životu přijíti a z smrti býti vykúpeni. To svatý Pavel obmyšlévaje, die: Bóh toho nedaj, bych sě v čem svelíčal jiném, jen v kříži pána našeho Jezukrista, křížem mieně všecko jeho utrpenie, všicku práci, všicku jeho nepohodu a nepokoj, co j’ snesl pro ny od dětinstvie, až pak i smrtí dokona ten kříž, na dřěvě byv ukřižován. A tu otevřěn bok jeho svatý, abychom zřěli k srdci jeho, kak jest nás miloval, ež svú smrtí zbořil smrt naši, aby svým vzkřiešením opravil náš život. Protož jen skrze kříž Jezukristóv i my i ty šlechetnosti, ač máme které božím darem, jsme obživeni. V tom sě nám jest svelíčeti. Á, co j’ chvalných muží v šlechetnostech přirozených zahynulo, ješto, když sú nepřistúpili ku pomoci svatého kříže, nejsú jim nebeská vrata otevřěna, ješto nejsú nasyceni rozkošného poznánie pravdy a v bludném zóstali zapeklení! Měj kto všeliké bohatstvie i duchovné i tělesné, nelze j’ sě jemu od věčné smrti vykúpiti, v níž jest vpadl náš prvý otec, od něhož jdem v přirození již porušeném, leč z těch bude, ješto jsú krví a smrtí na svatém kříži Syna božieho vykúpeni. A zdali Job v svých činech spravedlný nebyl i mohutný v světské sbožie, avšak pravieše: V pekelnú hlubinu všecko j’ mé sešlo. Ale že j’ čekal věrú spasitele, jenž by odvážil výplatu za své na vahách svatého kříže, spasitel