[152r]číslo strany rukopisujakž dřéve nebyl; ež pak, jakož sem řekl, skrze droby znamenávají sě skryté věci, ješto jsú při božství i při člověčství Kristovu i při téjto svátosti. Jako skryto j’ to rozumu našemu, kak jest vzdy věčně bez počátka urozen od Otce, aniž kdy přestane, by nerodil jeho Otec podlé božstvie, avšak jest vzdy urozenie dokonalé; kak jest vóle neproměnné v ni v čem sě neměně, a od něho jdú proměny všecky. A takéž o člověčství jeho. I o téjto svátosti mnoho j’ toho, ješto j’ skryto rozumu našemu, ješto j’ při ní. Ale vše to spolu jiesti máme, a pakli co ostane, velí Písmo spáliti ohněm, točíš má to člověk poručiti Bohu neb boží moci, múdrosti a dobrotě, což takého příde na mysl, ješto j’ skryto před rozumem; neb vieceť móž Bóh učiniti, nežli člověk obmysliti. A má to milosti boží poručiti; neb on z své dobroty vše jest zjednal k dobrému lidskému.
Druhé nám Písmo ukazuje, kak sě máme jmieti přijímajíc, a die: Takto jej budete jiesti: ledvie své přepášete, obuv na nohách budete jmieti a držěti budete holi v rukú a spěšně pospiechajíc budete jiesti. Tu nám čtveru věc Písmo ukazuje: Prvním velí sdržěti sě od skutku smilné nečistoty řka: Ledví své přepášete. Druhé velí žádost, ješto mysl trží, jmieti čistú. To miení, vele obuv jmieti na svých nohách. Třetie velí pomoci hledati, když velí držěti holi v rukú. Čtvrté velí pospiechati; neb jest čas chodby Hospodinovy. Ať šíře pomluvím o tom! Když die Písmo: Takto jej budete jiesti, ukazuje, ež ne v netbání, ale s pílností slušie k svátosti téjto tak dóstojnéj přistúpiti a tak divnéj. Ač vzdy slušie sebe pílnu býti, však zvláště slušie mysli vzhóru v náboženství a u vděčnosti také boží dobrotě povzdvihnúti, k téj svátosti přistúpajíc, ješto v jednotu člověka
