[153r]číslo strany rukopisusaměm[ei]saměm] ſaſamyem, jakož by bez podpory pevné holi nepřěšel dobře bystré řěky. A tak Kristus, když jest ustavil tuto svátost, přikázal, abychom kdyžkolivěk aneb kolikrátžkolivěk to učiníme, činili to ku paměti jeho umučenie. Protož i svatý Pavel die: Smrt Pána našeho budete pamatovati, točíš přijímajíc tělo jeho, ažť i příde. To také, ješto velí Písmo jiesti pospiechajíc ten velikonoční beránek, ež jest čas chodby, ukazuje nám, ež tak máme zde tu drahú svátost přijímati, abychom pospiechali žádostí i skutky dobrými, z tohoto světa táhnúc sě k královstvu nebeskému. Neb zdeť jest čas té chodby, zdeť k nám má svú milostí přijíti Hospodin a vyvésti z světské temnosti, abychom šli k němu pospiechajíc.
Třetie a poslednie z Písma tohoto o beránku Starého zákona máme znamenati čtver užitek, ktož dóstojně přijímá tuto dráhu a velebnú svátost. Neb tak sě čte, ež, když v Ejiptě tak lid beránka jedl, jakž Bóh rozkázal, čtveru znamenitú věc Bóh učinil s nimi: Zemi ejiptskú přěšel, zabil prvorozené v Ejiptě, súd učinil nad bohy ejiptskými a ty všecky, ješto sě podlé ustavenie božieho připravivše, ten beránek jědli, uchoval od té ejiptských veliké rány, v nichž nalezl znamenie krve beránkovy. Takež duchovně: Ktož dóstojně tuto drahú svátost těla božieho přijímají, činí v nich tuto věc čtveru: Najprvé srdečnú v jich srdcích útěchu činí. Ejipt slove tma, a srdce naše co jsú než temnost, donidž nebudú vplně nebeskú onú duchovní světlostí osviecena? Ale mnohým u přijímaní svátosti této tohoto drahého velikonočnieho beránka bude až a v brzkosti kakž v popadky tak divně srdce osvieceno a zahřieno v božskéj milosti a někdy až zapáleno, ež jako by sě Bóh mketl srdci a kaks tak přěšel. A snadť jest to, ješto praví svatý
