[155r]číslo strany rukopisupřišed, dokonav svój kříž, svým křížem vytáhl jej odtud. Kdyby koho na smrt vedli, a někto potkaje jej i dával by jemu sbožie někaké, zdali by neřekl: Čemu j’ mi to, když mám od toho umřieti inhed? Ale čím by mohl vyplacen od smrti býti, to by sobě vážil draho. Takéž i my v jediném kříži Pána našeho útěchu máme i naději a v ni v čem v jiném. Neb i jedna dobrota naše, nepřistúpil li by kříž Pána našeho ku pomoci, smrti by nás věčné nezbavila. Ale když máme kříž jeho ku pomoci své spravedlnosti, tehdy s křížem našeho vykupitele ta naše spravedlnost, ješto by sebú sama neplna byla, by i najvyššie býti mohla, plná bude. Neb což má neplnosti naše poslušenstvie, ač však držíme poslušenstvie, to toho doplní poslušenstvie, ješto jsa roven Otci Bohu ponikl v poslušenstvie pro ny až do smrti, a do ohavné na kříži smrti. Což trpedlnost naše má nedostatku, to v nás doplní trpedlnost našeho Pána, jenž pokorně nejednu pro ny trpěl křivdu, až i těžké na kříži roztaženie, posmievanie a smrt potupnú, ač však také pokorně trpěti budem a trpedlivě, což on chce na ny přepustiti; neb nebudem li s ním trpěti, také s ním nebudem kralovati. Což jde od nás k Bohu a k družci neplná milost, to doplní v nás toho milost, jenž nás tak miloval, ež umyl nás od hřiechóv svú drahú krví, ač však my budem Boha a družce své milovati; neb, ktož nemiluje, bydlí v smrti. Což jest neplnosti v tom milosrdenství, ješto je máme mezi sebú, to toho doplní milosrdie, ješto, když ráčil trpěti za ny, svým nepřátelóm byl milosrden, prosil za ně, ač však máme mezi sebú milosrdie; neb súd bez milosrdie bude tomu, ješto nečiní milosrdie. Což má naše netbánie a strádanie rozkoší světských nedostatkóv, to ten nahradí, ješto těžký kříž přijal pro ny miesto rozkoší