[161v]číslo strany rukopisusmrtedlný přiebytek své výsosti nachýliti, kdež by i zkusil našeho hubenstvie i zahladil je, i navrátil nás k spasení. Málo sě zdálo tvému milosrdí k dokonání spasenie našeho, aby byl Cherubína nebo Serafína nebo něterého z andělóv poslal, ale sám jsi ráčil k nám přijíti kázaním svého Otce, jehož veliké milosrdie v tobě jsme poznali. Přišel jsi zajisté neproměnije miesta, ale sám sě nám skrze člověčstvie naše ukazuje. Sstúpil jsi s králové stolice, s výsosti své chvály u pokornú a v zavrženú, jelikož v jejie očí, pannu, ješto jest prvá byla slibem čistoty zapečetěna. V jejiež svatém životu jediná svatého ducha neslýchaná moc tě jest i počala i narodila u pravém člověčství, tak že ani velikosti božstvie v tobě, ani čistoty panenské u mateři nezlomil příčinek narozenie.
Ó milostivé, ó přědivné ráčenie! Bóh neslýchané chvály črvkem hubeným nevzhrdal [jsi]text doplněný editorem býti; pán všech jsa, panoší a sluhú chtěl jsi sě ukázati! Máloť sě zdálo, aby byl naším otcem, ale i bratrem naším ráčil jsi býti. Ty také, Hospodine, jemuž ižádné věci potřebie nenie, u počátce tvého narozenie nestrachoval si sě zavržené chudoby nepokoje pokusiti. Neb, jakž Písmo praví, když jsi sě narodil, nemohl jsi hospody u miestě jmieti, ani kolébky, ješto by byla tvé dětinstvie ukojila; ale ty, ješto veš svět v svéj ruce držíš, jako v hrsti jej obklíčiv, u mrzuté jesličky smrdutého chléva, v rúšky jsa obinut, jsi položen. A ještěž ty jesličky od němých hovad matka tvá jako u pojičku vzala. Radujte sě, radujte sě vy, ješto v zavrženéj[ep]zavrženéj] zawrzyeney chudobě krmíte sě, neb s vámi Bóh ne v rozkoši krásnéj, ale v chudobě; ani móž nalezen býti v zemi těch, ješto rozkošný život vedú. Což sě již, ó bohatče, chlubíš viece, blatná věci,[81]nejisté čtení v odpočívaní tvého
