[155v]číslo strany rukopisutohoto světa a v své žiezi kyselým napojen octem, ač však utěšenie světského proň ožěléme a přiezni světské; neb ktož chce býti přietel tohoto světa, ten bude božím nepřietelem, a ktož utěšenie v světských rozkošech ztratiti[ek]ztratiti] ztratij nechce, nenie hoden nebeských jmieti utěšení. Což také ne tak jdeme kypřě cěstú boží, ne tak nelenivě, jakž by slušalo, ne tak žádostivě, to ten doplní, ješto pravieše: Žádostně sem žádal jiesti s vámi tento pokrm velikonoční, nežli bych trpěl, a ješto dieše prorádci svému: Což činíš, čiň spěše, ješto jako obradoval sě, by skonal svú cěstu, ač však jdeme; neb kdyť ten dojde, ješto nejde? Což plnosti svrchované nemóžem v svých modlitvách jmieti, to doplní modlitva našeho Pána, budem li jeho, jenž za své sě modlil, ale ne za svět, ač však také sě modliti budem; neb dal jest nám to naučenie, ež sě musíme vzdy modliti. Což tělesný pokoj milujem viece, než snad slušie, to on, ješto j’ ustával také chodbú pro ny a pracoval, nahradí nám, ač však také budem pracovati; neb s prací nebeského královstva dobyti máme. Což někdy v lakotě přetáhnem v mieře, to ten nahradí, ješto sě postil dní čtyřidcěti za ny, ač však obžerstvu sě a opilstvu neobložíme; neb[el]neb] Neb acz jest nám rozkázal a řka: Vizte, aby nebyla obtiežena v obžerství a v opilství srdce vaše! Což nestrpíme s pokojnú myslí, když nás kto hanie, to ten vyčistí, ješto j’ protivné úkory pokojně strpěl, když sú jej haněli, ež maso žéře, ež pie víno, ež běsa má v sobě, ež miluje hřiešné, ač my však táhnem k svému polepšení a pyčem svých nedostatkóv. A tak v kříži pána našeho Jezukrista všech poškvrn móžem býti očiščeni. Neb nejen od šésté[78]„ſeeſtee“ neobvyklá kvantita hodiny u Veliký pátek až do deváté trpěl jest kříž, ale od svého