[160r]číslo strany rukopisuna kříž, an skloniv hlavu, duši pustil! Nezdá liť sě, by ten, jenž na kříži visal, měl súditi živé i mrtvé, opatř kříž jeho; uzříš, ežť i tu súdil mezi lotroma, jednoho přisúdil k věčnéj radosti, druhého zóstavil k zatracení. Chceš li kříž pilně opatřiti, i to uzříš, ež jako Eva chot prvému Adamovi, když byl usnul, vyňata z boku, takež kostel svatý, chot Jezukristova, když umřěl Kristus, z jeho boku krví a vodú plné vzala obživenie a své tvárnosti skrze to dojde. Nemníš li, by jměl Kristus o svých péči, patř na kříž, kak jest milostivě utěšil lotra, kak prosil na nepřátely, kakú jměl péči o svéj matce; když jest na kříži na své pomněl, coť jich zapomene jsa v svém královstvu? Ó, co j’ nám svatý kříž užitka přinesl! Tisíc štítóv visí na něm, ščít trpedlnosti protiv hněvu, pokory štít protiv pýše, i rozliční štíti jiní protiv rozličným jiným hřiechóm. Tu j’ oděnie rytieřstva královstva nebeského, tu odplata věrných božích bojovníkóv. Na malú chvíli onen lotr v tom boji pobyl, vzal odplatú věčnú radost. Tu bráše štít trpedlnosti, ješto mluvieše řka: My trpíme spravedlivě, hodnú jsme pokutu vzěli svým zlým činóm; ale tento j’ nic zlého neučinil. Tu j’ vzal odplatu, když řekl jemu Kristus: Dnes se mnú budeš v ráji. Když umřěl Kristus, umřěl lotr potom a v dobrém šel dokonání.
A protož, když i ty umřeš, když na súdu staneš, budeš jmieti ukáranie z nedokonánie plné dobroty, a ež s’ sě s prázdnýma rukama před obličejem božím ukázal. Viz, aby zavolal k Kristu a řekl svobodně: Pane, ty s’ pro mě ráčil člověkem býti a ničeho s’ zlého neučinil, ani s’ obmeškal co dobrého! Omluv, prošiť, mú nedokonalost tvé dokonalé svrchovánie! A rci i viece: Bože Otče, s prázdnýma rukama před tebú nejsem; to, co j’ na světě tvój Syn činil, za
