[150r]číslo strany rukopisumilosrdie, z poroby zákona hřiechu a z těch pekelných krajin, v nichž vězěli duše Otcóv svatých, a také z temnosti i z poroby dosti těžké Zákona starého, ješto j’ v temnosti v svých ustaveních to znamenával, ješto jsme již poznali jistost, co jsú ona ustavenie podobností znamenávala. A tak když jest jistost přišla, ješto j’ podobnostmi Zákona starého znamenávána, již jsme vysvobozeni od obvázanie těch znamení. Tu na téj ščedréj věčeři ten čistý beránek Kristus svú božskú mocí dal své tělo, svú rukú chléb v ně proměniv, ale nezrušiv chlebné postavy, aby jeho apoštolé vezmúc i jedli, a takéž i krev jeho pili, v níž víno proměnil nezbořiv postavy ani chuti vína toho; a to aby činili věc věřící, kolikrátž by kolivěk činili pamět jeho. Třetie vše na tom přěsbožném kvasu po večeři, jakož svatý Bernart praví, když odšel ten zlý prorádce, ješto jako nečisté osudie nebyl hoden přijieti v sě tak drahého nápoje drahých a strdoplovúcích potokóv učenie jeho, učinil jim kázanie o milosti a o pokoře. Neb na to jim bieše před tiem i nohy umyl, aby to i příkladem jim v srdce vešlo tiem pevnějie.
O prvém najprv rozumějte, ež bylo j’ v Starém zákoně ustavenie, aby k hodóm velikonočním čeled izrahelská, vezmúc čistého beránka bez poškvrny, obět, zabíc jej, učinili a odřvie pomazali krví jeho; a upekúc jej ohněm, ne u vodě uvařiec, aby té noci jedli jej s hlavú i s nohami i s vnitřními droby; a pakli by co ostalo, aby to spálili ohněm. A s přěsným chlebem bez kvasnic a s žeřichú jměli jej spěšně jiesti, ledvie své přepášíce, obuv majíc na svých nohách a v rukú držiece holi. Tu večeři učinil jest Kristus poslední jako dnes s svými apoštoly podlé ustavenie Zákona starého. Druhé pak po tomto
