gemma[147r]číslo strany rukopisumi?
Čili j’ nemohl jmieti sedla,
na němž by sě ta drahost svedla,
[25] z niež bývá lidem znamenie
sbožie, z drahého kamenie?
Kdež s pochvami prsosiny
podlé své drahé příčiny
dávají jako posoku
[30] líbosti lidskému oku?
Čili nemohl té moci jmieti,
by byl chtěl zástupně jeti,
maje mnoho lida s sebú
se vší královskú ozdobú,
[35] pod nachem, v zlatéj koroně,
drže sceptrum sedl na tróně,
podlé mocných králóv nrava,
jakž sě pro světskú čest stává,
ež ni střiebro ani zlato
[40] bývá draho vložiti na to?
Ale ty, náš tvorče milý,
maje všemohúcie síly,
netbal s’ na drahé ostrohy
na tvé, Bože, svaté nohy,
[45] jimiž by koně pobádal!
Sbožný, kto sě j’ tomu nadál,
že s’, vše moha, nechtěl moci!
Chtě nám sprostenstvím pomoci,
jezdil s’ na osleti lichém
[50] v obyčeji prostě tichém.
Ó božie milosti tvrdná
a tvrdnosti milosrdná,
rozprostřěla s’ svú moc divně!
I musím to řéci pílně:
[55] sám li s’ milost, či s’ milostiv,
ež s’ sě milosti nezhostiv?
I řku brž, ež s’ milost sama,
pošlá z najvyššieho chráma
k nám, z sieni svaté Trojice,
[60] porodem čisté děvice.
A jsa tak ctný, tak veliký,
chtěl jsi mál býti všeliký,
přijal jsi tvář tvého stvora.
Kaká j’, Bože, tvá pokora!
[65] Který li tobě s námi svyčej,
ež s’ vzal sluhy svého obličěj,
hledaje svých ovec[ee]ovec] owech zbylých,
z dávných časóv zablúdilých?
O umučení jeho dnes nic řéci nechci. Jediné v tom znamenajte obyčej tohoto světa, kakť jest krátké jeho pochlebenstvie! Aj, jako dnes Kristus jměl čest a chválu od světa, kakť brzo svět hanbu a potupu učinil jemu! A tak vidúc, že j’ netrpná čest a chvála tohoto světa, nestójme po ní; věčné žádajme! A sbožný, ktož co pokojně a pokorně přetrpí zde pro věčnú čest! I musím sě navrátiti, abych řekl něco o pokoře, abychom nadarmo Kristovy
