den súdný, blížť jest veliký den Pána Boha, v zápětíť jest a brzo příde. A zdali malú věc mníš hřiech něterý? Ano každý hřiech, že vóli boží přestupuje, jako by činil nečest Bohu. Kto pak móž řéci který hřiech malý? Kdy j’ malá věc nectiti Boha? Pomysl, co zač máš vzieti: činil li s’ mnoho zlého, mnoho pyč; nemóžeš sě velmi radovati, nečinil li s’ dobrého mnoho. Potřebovánoť bude od tebe počtu ze svého času až do oka mženie, kterýť jest dán živu býti, kak s’ jej ztrávil. Všeť bude odsúzeno, což bude v tobě nalezeno vóli boží protivného, a ješto nenie k boží vóli zpořiezeno. Á, co j’ těch hřiechóv, jichž nevidíš nenie, vyskočí jako z nedojiepie protiv tobě! A ješto nemníš nynie, by zlé bylo, hróza a tesknost udeří na hřiešného, když stanú s ním hřieši jeho, nad ním súdce s upřiemým súdem, a pod ním horúcie peklo. Skrýti sě bude nelze, a kak sě bude ukázati! Ó kohožť nevzbudí hrom tak hrozný, nespíť, ale mrtevť jest!
Druhé v tom slovu, ež die: moc svú, máme znamenati, ež máme svobodnost, chcem li jíti po Bohu nebo nechcem. To j’ pravda, ztratili sme sílu, již jsúc v přirození porušeném, sami bez pomoci božie spasenie nedojdem; ale ostala j’ nám svobodnost vóle, ež móž člověk zlé neb dobré oblíbiti neb neoblíbiti. Volí li dobré s pomocí daru božieho a zlé odvrže, chválu a čest z své vóle bude jmieti; a pakli po zlém pójde, zle zlého užive. A tak položil Bóh zlé i dobré před člověka, požehnánie i prokletie; vezmi, kteréž chceš! A kaká by chvála byla po Bohu jíti, po Bohu sě obrátiti, by nemohl také protivného tomu člověk? A tak die svatý Jeronym: I to j’ nám dobré, ež móžem, chcem li, zlé voliti. Neb ta svobodnost dobrého stranu učiní nám lepší. V tom rozcestí, ež móž člověk zlé neb dobré oblíbiti, záleží čest rozumné duše. Z toho dobří zaslúžie chvály, ež mohvše
