zlé voliti, volili dobré; mohvše nestatečné oblíbiti, ješto j’ sě lahodné zdálo, to zavrhše, statečného chytili sě, ač jest bylo tělesné žádosti i protivné.
Třetie v tom slovu, ež die: A přiď!, znamenajme, ežť nás Hospodin k sobě zove! A kakžkoli mluvil sem na svatého Ondřeje o tom volání k sobě od světa, ješto nás Syn boží zove, však, jakož sem to řek nedávno, Písmo má ten obyčej, ež túž věc jednu sic i onak mluví, ač jedniem činem nevonie komu, aby zda druhým voňalo lépe. Protož – ež pak dnes čteno jest, ež velikým hlasem volal Ježíš, k sobě chtě jako vzbuditi všecky, aby šli k němu, jenž vrchnie jest pravda – mluviv, což sem mohl, o vzbuzení a ež máme svobodnost vóle, chci řéci také něco o volání k sobě té vrchnie pravdy. I nalézáme ve čtení zde i onde, kak v spravedlivém řádu volá nás k sobě.
Ež jest najprvé potřebie poznati pravdu, prvým zváním volá k sobě Kristus řka: Poďte a vizte! To j’ byl vyřekl k oněma mlazšíma svatého Jana Křtitele, když tázala jeho, kde by bydlil, z nichž byl jeden svatý Ondřej. Ež pak poznajíc a vzvědúc pravdu slušie jíti po pravdě, druhým zváním řekl Kristus: Poďte po mně! A to j’ k svatému Petru řekl s svatým Ondřejem. A ež jest těžko nám v porušeném již přirození jíti po pravdě, po třetie volá k sobě chtě pomoci v práci, jakož svědčí dnešnie čtenie. Čtvrtého pak a poslednieho pozvánie čakáme, když najposlé pozove svých vzvolených, aby v požehnání přijeli královstvie sobě připravené.
Najprvé sem řekl, ež volá nás ku poznání pravdy Kristus řka: Poďte a vizte! Neb, jakož die svatý Jeronym, kakžkoli většie věc jest činiti pravdu než poznati pravdu, avšak ji jest prvé poznati než činiti. A Písmo svědčí, ež ti, ktož nejsú pravdě naučeni, cizí oheň potkyšije. Svój oheň, ješto
