na sě žalovati a svá tajemstvie pronositi, budú sě sebe zaklínajíc odpoviedati. Ale ne tak jest bláznová duchovnie milost; trpedlivá jest, nemá závisti, nečiní zlého, strpí družci pro čáku polepšenie, ač by co i bylo nehodného.
Šesté rozeznánie milosti tělesné od duchovnie, ež tělesně sě milujíc přieliš sladokušně a pochlebně píší a šelí listy mezi sebú a dárky nepotřebně okrášlené. Ale svatá milost nehlédá těch přielišných okras, ale drží sě prosté věci v napomenutí přietele a v pomoci potřebné kteréžkoli.
Sedmé, ež tělesní milovníci zlého sobě přehlédají, hřiech očitý jeden v druhém omlúvajíc, a zlosti sobě pomáhají. Ale ktož jsú spolu v svaté milosti, kakkoli všudy hřiechu nenávidie, však v sobě ovšem viece mrzí hřiech v milém přieteli než v kom v jiném. A tak i Bóh mstí na tomto světě tieže hřiechu v svých milých nežli v jiných. A tak ktož mají které milosti mezi sebú, sezřete sě po znameních těchto, svatá li j’ milost čili tělesná! A vizte, by búře tělesné, nečisté milosti nezahubila svaté milosti! A spí liť Ježíš v srdcích vašich, é, probuďte jej modlitvú, ať upokojí pokušenie a vyprostí z nebezpečenstvie všelikého a dovede nás tam, kdež bychom věčně v čisté, v pořádné, věrné milosti milovali sě v milosti jeho, a jej chváléce v bydle královstva nebeského, kdež kralije s Otcem i s Duchem svatým v témž božství jednom! Amen.
V pátú neděli po sviečkách.
V dnešniem čtení volá k sobě Kristus řka: Poďte ke mně všichni, ješto jste obtieženi a pracijete! Pomním sě dlužníkem slíbiv, ež bych chtěl o tom slovu druhým úmyslem řéci něco, kdybych toho jměl příčinu, ješto běch jím v adventní prvú neděli řeč počal řka: Vzbuď moc svú a přiď! Neb tehdy sem tak mluvil o tom, jakož jsú ta slova žádost Otcóv svatých ku příští
