Bohu zpievati a o svatých nábožné piesni a utěšené, aneb sobě rozprávěti? Ano David praví: V hrdle jich veselenie božie. Točíš, když sú veseli dobří, tehdy Boha mají v svých ustech, ano v hrdle svém, zpievajíc o něm. Neb o čemž kto rád přemietá v srdci, o tom rád mluví neb zpievá. A protož svatý Pavel i k tomu lidem dává radu dobrú řka: Nebývajte nemúdři, ale rozumějte, co jest vóle božie! A vezměte naplněnie Duchem svatým, mluviec spolu z chvály božie a z piesní duchovných zpievajíc a veseléc sě v Hospodinu! Točíš: nezpievajte marného; nebývajte tak nemúdři, aby sě neb jiné dráždili k smilstvu neb k hrdosti piesněmi svými, jakož bláznové panny a panie budú hrdy tiem, ež zpievají o nich mladí blázni, rozbúzejíc sě k smilstvu, a něteří, neda nemlčeli, a ani pak mnie, by tak všem byli vzácni, jakž v piesniech slyšie. Protož i radí, aby z žalmóv, z piesní duchovních zpievali, aby Duch svatý naplnil jich srdce své milosti, aby prosby své vzdávali k Bohu, chváléc jej a děkujíc jemu z jeho daróv; ač by tak dlúho nemohli býti na modlitvách, ale krátce; nebť Bóh každého vidí položenie.
Skutkem také, jakož vy móžte, ukažte, ež jste božie čeled, chodiec ke mši v svój čas a na kázanie, klekajíc před svým Bohem, podlé statka, máte li co svého, almužnu dadúc a ofěru, z mála málo, jakž koho Bóh daroval. Neb kteříž lidé, a zvláště dělní a služební, netbají na Bóh, jsú jako dělný dobytek, jimiž dělavše, pak jej ztepú. Takéž lidé tací zde robotují, a netbají li na Bóh, po robotě téjto na věčnú by smrt šli. A protož i vystřiehá je Duch svatý, řka v žaltáři: Neroďte býti jako kuoň a mezek, v nichžť nenie rozumu; ale točíš vyrozumějíc, že j’ Buoh nad vámi, ctěte jej svým srdcem, usty i také skutkem, činiec, co j’ přikázal, a
