jedu duchovnieho. Neb chytrý ďábel ne inhedť ukáže zevně zlého v tělesné milosti; bude menšieho vprvé podávati. A někdy uzře něteré, ež jsú v duchovní milosti, bude krýti, by tělesná byla, a podá jie v podobnosti, jako by duchovnie byla, aby tělesnú poznajíc, inhed jie neodehnali, dřéve než by sě rozmohla. A kdyžť umie črt pod duchovní postavú podati tělesné milosti, tehdyť umie i pod postavami přietelské neb tovařišné, neb ješto bývá pro užitek, také vzbuditi tělesnú milost, až pak, ač již poznají, ež se j’ vlúdila ta tělesná milost, ale dějí: Budem múdři, nezajdem dále; toto nám nic neuškodí; až sě pak tak rozmóž ta milost mezi milým a mezi milú, ež nebudeta bez túhy, když nejsta spolu; až někdy ďábel připósobí, ež súkromě budeta někde, a zajže jich srdce, ež povolíta k šeředství sobě, jeden druhého ztratiti nechtě. A někdy s žalostí to jednomu bude, avšak to přemóž zajženie té zlé milosti.
Protož ež stává sě, a neostražitým i pod duchovnie milosti postavú vluzije sě tělesná, chci znamenie položiti, po nichž by, ké jest která, brzo poznal a zlé odskočil, dřéve než by sě rozmohla, jako plevel vyvrha z božie zahrady. Veliká j’ šlechetnost duchovnie milost a rozkošná, ale jakž k ní bude tělesná milost připuštěna, tak pohyne, jako když k vínu přimiesie vody, zemdlé víno. A toho j’ pohřiechu mnoho, jehož žalostě Izaiáš die: Víno tvé namiešeno j’ vody šenky vašimi. Né netolik přiměšijí vody zlí šenkové k dobrému vínu, ale ovšem někdy u vodu je obrátie a v nečistú druhdy. Kristus lepší div učinil na tělesné svatbě, vodu u víno obrátiv; ale zlý div to, kdež víno dobré obrátie u vodu mezi těmi, ješto nemienie k tělesné svatbě manželsky, a duchovní slovú a mají býti. Znamenajte, znamenajte, ktož máte milosti, duchovní slovúc mužie, s ženami neb se pannami! A snad mníte, by sě v duchovní
