Kto j’ múdr na tomto světě, buď nemúdr, aby byl múdr! Mnozí počnú znamenitě slúžiti Bohu, ale tu světskú múdrost držiec v srdci, hrdost a snažnost v žádosti, aby jměli od lidí chválu a přiezn něterých a k svému stavu nepodobných, mniec, by svú múdrostí přemohli je, až sě odvrátie jako pes k tomu, co j’ byl vyvrátil. A protož, kto j’ múdr na tomto světě, kdyby chtěl k světu nemúdr býti, pustě od žádostných věcí tohoto světa, nestoje po světu, uklidě svú mysl a v srdce pokoru vezma, tak by múdr byl, maje múdrost přirozenú ku pomoci, a pak […]text doplněný editorem zvláště osviecenie Duchem svatým, ješto j’ obykl na pokojných a na pokorných odpočívati. Neb tak sě jest líbilo Bohu, aby před hrdými, nepokojnými, a ješto úfají své múdrosti, mnohé věci utěšené v duchovniem běhu skryty byly a malým byly, pokorným a uklidným od světského trku, zjeveny a ukázány.
Ež pak také dnes volá Kristus v tomto čtení řka: Poďte ke mně všichni, ješto pracijete a jste obtieženi, chci k lidem čeledním řeči také k jich napomenutí podržěti, kak sě mají k Bohu jmieti, kak k svéj hospodě a kak sami mezi sebú. Neb i v ta prostá, upřiemá a pokorná srdce nahlédá Hospodin svú milostí.
Trojím činem k Bohu jmá sě jmieti křesťanská čeled: srdcem, usty a skutkem. Najprv máte jmieti své srdce k Bohu, často naň vzpomínajíc, k němu vzdychajíc, žádajíc pomoci od něho ke všemu, což činíte, chválu jemu vzdávajíc, obmyšlevajíc, kak v divnéj moci, u múdrosti i v dobrotě učinil vše, což jest, a vše k něčemu užitečně. A také svým hřiechóm, obmeškání máte žádati svým vším srdcem odpuštěnie. A toho, což dobrého jmá kto, buď Bohu vděčen; neb zdravie, síla, múdrost i ščestie, to j’ vše od Boha. I mnohé jiné dary božie má každý něteré; ač nezná
