přípravna k hodu svému, onť sám příde do tvé duše, nejen aby ji navštievil, ale aby v ní odpočinul a připravil sobě v ní na věky bydlo, jakož jest psáno: A budu v nich bydliti a choditi budu mezi nimi. A opět: Aj, já stojím u vrat a tluka; vstane li kto a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnú. Ó, kak jest to ščastná duše, ješto tak sě s boží pomocí snaží života svého zpósobiti, ež bude hodna přijieti Krista, aby host byl jejie a v ní bydlil! A takéž opět protiv tomu, ó, kak neščastné to svědomie, jehož by bylo plakati hodno, ješto j’ sě tak zlými skutky zšeředilo, lakomstvem potuchlo učinilo, ohněm hněvu shořalo, smilstvem zprznilo, pýchú a hrdostí zkazilo, ež v něm ne Kristus počne odpočívati, ale zlý duch panovati. Neb taková duše bude od pravého světla opuštěna a bude tmami obklíčena, sladkosti bude vyprázdněna a hořkostí naplněna. Život ji odžene a smrt ji popadne, jen ač skoro jí bude pomoženo lékařstvím pokánie spasitedlného. Protož ač jest kto taký, však do božie milosti nezúfaj; zúfaním smrtelným nezahynuj do ostatka, ale brzo sě uteč ku pokání, a doniždť jsú ještě novy rány hřiechóv jeho a črstvy, vezmi jim lékařstvie zdravé; nebť jest náš lékař všemohúcí. Takť móž a takť jest obykl vyhojiti nás z ran našich, ežť neostaví ani šrámu. I napomínámť vás, milá bratřie, jakož vzdy, tak i nynie: sdržte sě ode všeho, ješto by duše vaše zšeředilo, od cizoložstva neščastného a od hubených ženim! A jakož vzdy máte toho prázdni býti, tak nynie v čas tento máte sě i od svých vlastních žen přes mnoho dní sdržeti.
Kdyžkolivěk narozenie Syna božieho neb jiné něteré hody světiti máte, opilstvie sě krýte, hněv jako zvěř lítú odžeňte, nenávist jako smrtelný jed z srdec vylíte, a takú v sobě jmějte milost, ješto by nejen přátel došla,
