A toto slyšte ne v netbání, ež k té svatbě pozváni jsme, kdež, budem li činiti dobře, nevěstú nás každý bude toho ženicha všemohúcieho! Pomysl každý, k kakové jest pozván svatbě, s kterým ženichem má nevěstú býti! V tom kvasu nebude pokrmu lidí zdejších, ale chléb dán bude andělóv svatých. I máme toho pílni býti, abychom sě tu neukázali, jsúc v klákoléch vevnitř v své duši, kdež máme šlechetnostmi býti osdobeni, a abychom nebyli u vetchém rúše starých hřiechóv a šeředných; a když dobré jiné čistota učiní zřiedlné bělosti, by z nás i jednoho šeředstvie smilstva neučinilo stydké mrzkosti.
Protož aneb když hod narozenie božieho anebo něterý jiný má přijíti, jakožť často napomínám, netolik od nešťastného žen šeředných obyčeje, ale sdržijte sě i od svých žen vlastních; i ode všech hřiechóv vzdalijte sě, od hněvóv, od závisti a shlazijte dřevnie hřiechy almužnami! Co j’ dřéve lakotú marnost utrácala, to spravedlnost na chudé obrať; ješto j’ smilstvo utrácalo k světu, to z toho v nebi již klaďte poklad!
A kakžkoli vzdy jest hodné činiti almužny, však v hody zvláštie podlé moci hojnějie to činiti máme, častějie zovúc chudé k svému kvasu. Nenieť to správné, by na svaté hody z lidu křesťanského, k jednomu Bohu příslušejíc, jedni sě zpili, druzí trpěli núzi hladem. Sluhy jsme Pána jednoho, jednú jsme výplatú vyplaceni, jedniem jsme činem na svět přišli a rovným činem s světa sejdem; a budem li činiti dobře, k jedné blažnosti spolu přídem. Pročež by chudý s tebú pokrmu nejměl, ješto má s tebú královstvo vzieti? Proč by chudý nevzal aspoň tvé vetché sukně, ješto má s tebú věčně nesmrtelnosti oděv vzieti? Proč by nevzal tvého chleba, ješto j’ s tebú téhož účasten božieho těla? I nemá zbytkóv vzieti pokrmu tvého, ješto má s tebú kvasu dojíti andělského? Ne, méť jest to, ale našeho spasitele
