[sě]text doplněný editorem připraviti a vše své duše tajnosti každý má spatřiti pílně, zdali by sě co snad tajilo, ješto by pak svědomie naše zahanbilo a leptalo a očima božské velebnosti v nás sě nelíbilo. Neb kakžkoli Pán náš Kristus vstal jest po svém umučení i v nebe vstúpil, však máme za to, ež znamenává, kak který z slúh jeho snaží sě, aby bez lakomstva, bez hněvu, bez pýchy a bez smilného rozpuštěnie přišel k slavnosti hodu jeho; a jakož kterého nalezne osdobna šlechetnostmi, tak jej darem obdaruje své milosti. Uzří li koho, an v rúcho oděn svaté milosti, an osdoben spravedlností a milosrdenstvím, čistotú, pokorú, dobrotú, střiezvostí jako perlami drahými, dá jemu ruku kněžskú ne k odsúzení, ale v pokrm spasitedlný své svaté tělo a k lékařství. A pakli uzří koho cizoložníkem, opilcem, lakomcem pyšným, bojí sě, by nebylo řečeno jemu, jako j’ to Kristus ve čtení předpověděl: Příteli, kak s’ sem všel, nemaje rúcha svatebného? A strach, by sě to nestalo jemu, jakož to také čtenie ukazuje řka: Svěžte jemu ruce i nozě a uvrzte jej ve tmy vnějšie; tuť bude pláč a skřeht zubóm. Aj, kakéť vezme odsúzenie, ktož bez lékařstvie pokánie svatého přistúpí k hodu Pána Krista a jsa zprzněn šeředstvem hřiecha!
Toť jest svatba Syna krále najvyššieho, Syna božieho, když jest právě tělo přijal a den svého svatého narozenie vyšel, jako ženich s nevěstú z své komňaty, z dievky svaté, ve dvém přirození v jedné osobě, jakož jest prorčeno v Písmě, ež dva budeta v jednom tělu. A protož k té tak slavné svatbě jsúc pozváni, k hodu a k kvasu Otce i Syna i Ducha svatého majíc vjíti, vizte, kakú máme oděví býti osdobeni! Učisťme svá těla i svá srdce s pomocí boží, jelikž móžem, aby ten ženich, ješto nás zove, nic šeředného, nic smrdutého, nic potuchlého v nás nenalezl, ani co toho, ješto by sě očima jeho nelíbilo!
