bude stár, mrzut, nezdráv, medl. Krása vlasóv promění sě, oblysie, oplchá, ošedivie; zuby zžlutnú, oči zemdleta, hluchota příde, ruce sě vztřeseta, kóže sě svraská, chřbet sě skloní. A kto by vše hubenstvo početl biedy našie, ješto nám vše ukazuje, ež sě j’ zbořiti našemu tělu a jíti k súdu? A nad to vidíme mnohé, ež zdrávi, krásni, mládi; jednežť je brzká smrt vzlúpí. Protož vidúc již znamení tolik, ež máme umřieti, a nevědúc kdy, a jíti k svému prvniemu súdu, opatř sě každý, s čím tam pójde! A kto j’ mlád, silen, zdráv, krásen, i čímžkoli drží svět jeho mysl, é, nedaj sě tomu obmeškati, ale ješto by to obák v malých letech ztratil, ač i nechtě, daj to Bohu z své vóle v obět! Nevaž sobě lutových věcí tohoto světa, počni býti v službě boží a sbuď v ní do konce! Neb ktož bude v dobrém a v šlechetnosti nalezen svým prvým dnem súdným a v boží milosti, bezpeč druhého čakati bude. Ale běda a hoře, ktož svú mladost, krásu i cožkoli takového vážiec, vysoce ulnú k světu a v svém sě dobrém obmeškají, netbajíc na Bóh a neobmysléc, co potom bude. Neb blížíť sě ten den, ežť příde Syn člověčí u veliké moci a u velebnosti k tomu súdu posledniemu, aby dal každému, čeho j’ kto hoden. Kak sě tu uzřie zlí, nečistí, cizoložníci, opilci, lakomci, hrdí, milovníci tohoto světa, ješto je nehotovy k tomu dni smrt jich nalezne! Tuť, jakož die Kristus, poběhnú k horám řkúc: Padněte na ny, přikrýte ny, ano sě jim těžko k súdu ukázati, avšak sě nebude lze skrýti. Ó, kak hanebně ukáží sě mnozí, ješto zde u veliké cti bujiechu! A mnozí u veliké cti na ten súd vstanú velcizojazyčný text pójdú, ješto hrdáno jimi zde na světě, i budú ti zlí diviti sě dobrých chvále a řkú v svých srdcích vzdyšíc a stóníc: Tito jsú, ješto sě jim kdys posmieváchom; mniechom, by jich život bláznovstvie byl. Aj, kakť jsú poctěni! My jsme blúdili, a vše útěcha naše minula, jako když lodí vodu přejde, ež i sledu po ní neostane. A tak ten súdce mocný, odsúdě na věčné