přišel milostivě, a tichým buzením svatého Pavla a jiných kazatelóv, ješto tíše, milostivě, povlovně budie sladkými řečmi svatého Písma, é, prociť, probuď sě, slyše aspoň hrozné věci! Třetie příštie Syna božieho, o němž jest sám řekl, ež, ktož jej miluje a chová řečí jeho, příde k němu i s Otcem a bydlo sobě učině u něho {u ňho}meziřádkový přípisek mladší rukou. O tomť bych rád chtěl řéci dnes něco, ač mi dá své naučenie, jehož vzdy žádám; neb vědě, ež bez něho nic nemohu.
Ty li jsi, ješto máš přijíti, či jiného čakáme? Takť já tuto beru ta slova k svému úmyslu nynějšiemu, ne jako bych tázal, ale jako bych jistil, ež on jest, ješto, abych přišel k svému spasení, má v mú duši, v mú mysl přijíti s Otcem i s Duchem svatým; neb skutci svaté Trojice nejsú dielni. A nečakám jiného, ješto by skrze to mohlo býti mé spasenie. A cožť řku o sobě, téžť řku o všech. Nebť i to vědě, že j’ na svět v těle přišel; nepřišel li by v mú duši a v mú mysl, a já mohu rozumu užívati, nic by to k mému spasení nebylo dosti, ale byl bych poražen posledním k súdu příštím jeho. I býváť to jeho příštie v mysl a v duši troje: jedniem činem v mysl příde, když kto přijme jej věrú, ež bez bludu veň věřiti bude, ješto j’ o něm v cierkvi svaté prohlášeno, za pravdu jmaje; druhé přicházie v těch mysl, ješto bojijí pro královstvo nebeské; a třetie v těch mysl, ješto v pokojné mysli o věčných, vysokých věcech přemietají a v ně mysl uprúc, spatřijí je.
Najprvé řku: Příde v mysl Kristus, Syn boží, když kto uvěří veň, slyše, co j’ o něm v kostele svatém prohlášeno, bude věřiti tomu. A tak Kristus bude v mysli člověčí, bez něhož jest spasenie nelze. A tak die Písmo: Nelze sě jest bez viery líbiti Bohu. Rozumějte: bez pravé, nebludné viery! Neb ktož zablúdí v pravé vieře, zablúdil jest i v naději pravé i v milosti pravé, když tomu sě naděje, to miluje, ješto bludně věří.
