Pakli kto nevěří, jemuž má věřiti, tehdy toho i nemiluje. A tak nelze sě jest bez viery líbiti Bohu. I nenieť malé síly třeba k uvěření tak divným a velebným věcem, ješto je viera naše ukazuje. O nichž die Písmo: Nesrozumiete, neuvěříte li. Ale viera má nás dovésti, ež srozumieme a uzříme, ež jest pravda, co jsme věřili. A i zde ještě mnohému uvěřiec, porozumieme, ež tak jest, ješto bychom neuvěřiec nikakž k tomu rozumem nepřišli, by to tak bylo. A skrze to i tomu snáze věřiti móžem, jemuž zde nikakž nám nelze rozuměti. Neb móžem sobě na mysli řéci: A my tomuto nemohli rozuměti, a uvěřivše již rozumieme, takež věřme i tomuto, ještoť učí věřiti svatá cierkev, ať nám to pak bude v nebesiech zevně ukázáno! Neb kdyby zde všemu bylo rozuměti, nejměla by viera své odplaty. A tak tiem činem vzdy v tomto času přicházie Kristus v mysli lidské, když jej přijmú u vieře pravé. A tak mladci i dievky, staří s mlazšími přijemše věrú Hospodina, chválé jmeno Hospodinovo.
Druhé přicházie Hospodin v ty, ješto bojijí pro královstvo nebeské, hřiechu sě brániec a stojiec po šlechetnostech, a pomáhá jim, tak ež to bude moci v Hospodinu, jehož by nemohl, jakož die žaltář: V Hospodinu mohutnost učiníme. A tak móž takový pokřiknúti, velebě Hospodina neb Boha: Neb jest učinil mně velikú věc ten, ješto j’ mocen a jehož jest svaté jmě. A kto by ostál proti kniežatóm temností, proti lsti jich, proti tohoto světa libým věcem i nelibým, proti žádostem svým tělesným, kdyby nepřišel Hospodin ku pomoci? A tak die svatý Augustin: Ne darmoť sem pokřikl; učinil mně velikú věc ten, ješto j’ mocen a jehož jest svaté jmě! Neb ješto sem sě dřéve za dva neb za tři dni nemohl zdržeti, to sem sě zdržal dlúhú chvíli. I jest ti to znamenie jisté, ež Bóh příde ku pomoci, když bude člověk snáze sě zlému protiviti a dobré činiti. Jakož
