Neb tak jest duše veliká věc, ež nic nemóž jí dosti býti kromě Boha, a svět ve všem chudá jest věc a s velikými nedostatky. Avšak táhne duši k milování sebe, čest jí zdejší ukazuje a slibuje, kdyby sě k němu obrátila, hojnost sbožie a v tělesných rozkošech utěšenie, jehož však splniti nebude moci, právě jako když chudý holomček bude bohatého dceru, urozenú a výbornú pannu snúbiti za sě, ješto, pójde li zaň, v chudobě s ním bude a v nejedněch nedostatciech a v lopoti. Až i Bóh také ji snúbí posly svými, kazateli, Písmem, chtě, aby duše z své vóle k Bohu obrácenie větší čest jměla. A tak i k zablúdilé již duši skrze Jeremiáše volá Hospodin řka: Navrať sě ke mně, a jáť sě navrátím k tobě. A plno jest Písmo toho, kak nás Hospodin milostivě odvolává. Až i zlí duchové člověčí duši táhnú k sobě, aby s nimi zahynula, ne aby v nich útěchu jměla. A vědúc, ež jich nemóž duše milovati, táhnú ji rozličně v světských a v tělesných věcí neřádnú milost. A tak skrze tak rozličné snubáky množstvie lidu obrátí sě k světu, uvěřie lestným snubákóm, ješto snúbie jen k marnému, a k stvoření milostí velnúc, nebudú tbáti na stvořitele. A bude li kto v poselství božiem, táhna je ku pravdě, odrazie ho neochotně a jako řkúc: Jdi od nás, nechcemť učení tvých cest; daremně nám básni baješ. A tak, jakož die Kristus, odpovědúc poslóm božím, onen pójde do vsi, ješto j’ ji kúpil, onen k spřeženým volóm a onen k ženě. Točíš onen sě dá na hrdost, aby panoval nad jinými, jako ves kúpiv; onen, aby sbožie hromazdil, jako vól k volu připřáhaje; a onen na rozkoš tělesnú, aby tělu hověl jako ženě, v líbostech jeho kochaje sě. Ale vizte, odkudť taký blud pochodí, a raziť, opatrni buďte, pro marné statečného neztrácejte! Najprvéť to pochodí odtud, ež dobré tohoto světa […]text doplněný editorem, ale tohoto dobrého onoho světa ne tak máme před sebú, bychom té pochotnosti tělesnými čichy okusili. A prvnie hnutie