Štítný ze Štítného, Tomáš: [Řeči nedělní a sváteční, rukopis A]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII C 15, 1r–254v vyjma 196v–199v a 194. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<50v51r51v52r52v53r53v54r54v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

všeho hubenstvie zapomenu, mysl radost držeti bude, rozum sě zčistí, srdce v kakés jasnosti bude a žádost sě kaks upokojí v kakés jsúc chuti nevýmluvné. A uzřím sě jinde kdes, než jsem, ve vnitřniem objetí kakéms divné milosti, a nevědúc, co mě tak drží, avšak bych vzdy tak chtěla býti, toho neztracijíc. A mysl kaks sě s tiem lomozí lahodně, aby to od nie neodešlo. Veselo j’ jí, již nic viece nežádajíc, vzdy jen tak chtiec ostati ráda. Pak ten Hugo duši odpoviedá řka: Jistě toť jest ten tvój nebeský chot, ješto tě tak navštěvuje, ať by dal své pochotnosti zakusiti, ale ne v plnosti; ale chce tiem viece tvú žádost rozdrážditi a po sobě tebe potáhnúti. Toho j’ něco byla i matka svatého Augustina zachytila, jakž on praví o tom, ež jednú, jsúc s ním sama, rozmlúvala s ním a tážíc jeho o té nebeské radosti, ješto mají svaté duše. A tak v těch rozkošných řečech umlkne kaks šlechetná žena, ano jí divně, kaks divně popadla žádost těch nebeských věcí a roznietila. A svatý Augustin to znamenav, také sě utají, aby jí v tom nepřekazil. A když poby v tom něterú chvíli, přišedši k sobě, poče řéci: Ó, kaká to poby chvilka! É, by tak již bylo věčně býti! Tuť sem poznala lépe, než by mohl pověděti, která j’ svatých dúš útěcha. Pak potom skoro roznemohši sě i umřela. I toť jest někaký drobet toho, ješto v brzkosti kakés mketne sě srdci, a ač tělo zemdlí, ale roznietí, vzbudí a posilní náboženstvie.

Takýmiť činy rozličnými chot nebeský svú chot navštěvuje a jako sám sě jí již, ač i v zásloně ještě, dává. A počíná s ní dokonánie té věčné svatby, spojenie jedné milosti. Toť sě miení v knihách kantik, ješto j’ psáno, ež přicházie chot k své choti, nazří k ní mřieží skrze stěnu, aby skryt jsa utajen jí nebyl. Vzvolá na ni hlasem tichým jako pošepmo a řka: Poď, má výborná, poď, má přietelnice, má krásná, má holubičko! Minulať zíma, jerníť sě čas blíží. Kvietieť sě

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).