ovoce a jest křehké, a toho dřievie mnoho roste v Babyloně. I móžem vrbú neplodnú ovoce světského člověka rozuměti, ješto nenie ploden v šlechetnostech. Tu ostanem, jako pověsiec húsle; neb takovým nenie poč mluviti to, což k spasení slušie, ješto jsú jako prostřed Babylona v světském trku. A to miení i sám Kristus řka: Nedávajte svaté věci psóm a perel neklaďte před svině! A jest obecné příslovie: Netřeba jest ve mlýně húslí, avšak nechť as a málo řku o marnosti a o zlém tohoto světa; neb múdrý slyše, múdřejí bude, uslyše jedno, sám sě domyslí druhého. I řku, ež očité jest viděti zlost a marnost tohoto světa, pro něž múdří sě jeho pokrývají. Nic na tom světě nemóž býti nalezeno pevného ani sstálého ani ovšem plného dobrého, by sě něco nehodného i k libým věcem nepřimiesilo. I nenieť poč tohoto světa milovati, nedržíť viery k svým přátelóm. Ač co dá, ješto j’ libé, skoro otme; ač utěší, skoro zamútí. Večas povýší, jednežť svrže a v smiech poddá nepřátelóm. Všeckyť zklamá, ktožť mají v něm svú naději; nedržíť viery i těm, ješto po něm stojie pílně. Učiníť s nemúdrými smlúvu přiezní; bude jim dávati křivé sliby a zklamá je, přitáhna k sobě. Těžce budú robiti jemu, an vzdy slibuje a vzdy lúdí. Bude řéci: Již dobře tvá věc, jakž jen tohoto dosiehneš neb tohoto – naliť s tiem bude opět nová lopot. A nechť již bude kto útěchu jmieti v světských věcech, ale otmeť svět to a dá jinému. Dnes dá rozkoš, zdravie, sílu, krásu, zajtra nemoc, bolest a túhu s hořem; dnes čest, sbožie, panovánie, jednežť to spadne. Vede sě po vóli něco, jednež bude vše proti tomu; večas bude někto vzácen, jednežť bude všem mrzeti; a cožkoli chvalné jest tohoto světa, vše zhyne a dolóv sběhne jako voda. A zdali i to nenie hubenstvo tohoto světa: mnohé svět zavrže rozumné, múdré, šlechetné, ješto by užitečně kralovali, vládli, a ty vzdvihne, aby vládli, ješto nejsú hodni toho