ješto j’ hřiech v ní ostavil, aneb má ji přemoci a učistiti veliká hormá svatá milost, ješto přikrývá množstvie hřiechóv, a rez spalije jich šeředstva ohněm pochotným horka svého. A pakli nemá kto tolik bolestné žalosti v srdci pro svój hřiech, aneb tak hormé milosti k Bohu, až by dosti bylo duši k úplnému učištění, připomóž také tělesné utrpenie; aneb pak čistec onoho světa dočistí to, což zde nebude dočista učištěno, když však zde poznáním svého hřiechu a pykáním sejde vina, a bude k milosti přijat, aby však pokutu trpěl. A nezdajť sě to malá věc, ež bude vina hřiešnému odpuštěna, ač muší pokutu trpěti ještě. Neb donidž by hřiešný nejměl milosti, což by trpěl pro své hřiechy, nebylo by k spasení jemu. A ež poznánie hřiechu a pykánie a odpuštěnie jest inhed spolu, to svatý Bernart a svatý Krizostom ukazujeta. Die svatý Bernart: Poznánie hřiechu a skrúšenie vzdy jest spolu; neb nepyče li viny, nezná hřiechu, ani móž pykati, nezná li sě vinen. A svatý Krizostom praví: Inhed bez prodlenie slzy kajícieho a odpuštěnie hřiechóv jest spolu. V kterúžkoli hodinu vzdychati bude hřiešný, nebudu jemu pomněti hřiechóv. Ale jakož sem řekl: Tomu jest, jelikož k odpuštění viny, ale ne odkladu rozuměti. Tak Davidovi v poznání hřiechu a v skrúšení odpuštěn hřiech, ale pokutu mušil trpěti. Tak nám vina hřiechu přirozeného scházie na krstu, ale pokuta z něho, rozličné hubenstvo ostává nám. Protož jakožť ponúká Jeremiáš: Postav zrcadlo, hřiešný, polož sobě hořkosti a upři své srdce upřiemo na tu cěstu, na níž s’ chodil, a pak viz, aby byl učištěn všeho šeředstvie hřiechu; neb do nebeského Jeruzalema nic nevejde poškvrněného.
Druhé
