Co j’ to, ež veliké skutky čině muž svatý, strachuje sě v nich? Neb jest, jehož se j’ i v dobrých činech strachovati, lenosti a lsti. Lenost učiní, ež méně bude dobrého, než by býti mohlo. A lest učiní, ež i dobré nebude dobře učiněno. A jen ten nečiní lsti v dobrém, což činí, když nepřimiesí úmysla toho, by skrz to chtěl od lidí sám své chvále, neb tělesné pohodě, neb zisku světskému. Pro tyť věci Job, muž svatý, die: Strachoval sem sě všech svých činóv, neb točíš, ač jest to dobré, což činím, ale ne všeho, co sě v úmysle přimiesí, poznati mohu. Protož máme v tom dvém bedlivi býti, abychom ne léně a beze lsti činili dobře to, co j’ dobré. Třetie bdieti máme, abychom srdečnie oči svoji vzdy jměli k Bohu obráceně, vidúc moc jeho, múdrost i dobrotu, z niež vzeli jsme bez čísla i tělesně i duchovně mnoho jeho dobrodienie. A také k tomu máme bedlivi býti, kdy Hospodin příde kterú svú milostí v naše srdce, abychom inhed jemu otevřěli, ať by neminul. Protoť die Kristus ty blaženy, kteréž Pán jich nalezne, ani bdie, když příde; a velí nám k těm lidem býti podobnu, ješto čakají, bdiec Pána svého, když by sě vrátil a potlukl, aby inhed jemu otevřěli. I máme bedlivě znamenati vnitřnie hnutie svých žádostí, abychom to vylúčili, upokojili, s nímž sě nesjedná Duch boží, a k tomu svú vólí a svú žádostí přistúpili, ješto bychom skrz to posošni býti mohli jeho milostivého navštievenie. Neb v rozličnýchť proměnách bývá to božie milosti navštievenie. Někdy mysl v pokoru skloní, někdy rozšíří v svaté milosti na vše strany: vzhóru k Bohu a k svatým, ještoť kralijí v Boze, dolóv k těm, ješto jsú v čistci, na pravo ku přátelóm a na levo k nepřátelóm; za sě [k]text doplněný editorem těm, ješto již minuli, před sě, ješto mají býti ještě.