země a z své rodiny a z domu otce svého, an byl již vyšel. Ale proto ho j’ snad tak napomenul, aby sě odtud i myslí vzdálil. A pak ež to vzdálenie […]text doplněný editorem býti, příklad toho na rozličných svatých máme. A tak i svatý Benedikt móž sě dáti ku příkladu řka: Aj, vzdálil sem sě utiekaje a ostal sem na púšti.
To slóvce „aj“ v Písmě pro troji věc nalézáme: Pro velebnost, pro divnost, pro užitek. Tu j’ pro velebnost položeno, ješto die: Aj, král tvój. A co j’ velebnějšieho, než ten král nad králi, o němž jest to řečeno. A tu jest divné ukázáno, ješto j’ řečeno: Aj, dievka počne i porodí syna. A tu jest ukázáno užitečné, ješto j’ řekl Bóh: Aj, činím vše nové. A tak móž to slovo podobně býti k svatému Benediktu přichýleno: aj. Neb velebný jest mezi otci svatými, divné věci Bóh skrzeň činil v životě jeho a mnohým jest užitečen svým příkladem a své řehuly ustavením. O svatosti jeho mluviec svatý Řehoř a svatý Bernart, ež jest tak byl živ, jako j’ učil, mnoho vypravují svatosti jeho. O těch diviech, ješto j’ Bóh skrzeň činil, mnoho j’ psáno, ež Bóh takovéž divy skrzeň činil a obnovoval, jako j’ činil skrze rozličné svaté otce v Zákoně starém. A že jest byl užitečen, die svatý Bernart: Malé li j’ to, nejen tiem byl užitečen, s nimiž byl, ale i mnohým po sobě psav svatú řehulu těm ku pravidlu, ješto by i po něm slúžili Bohu? Neb vida, ano mnozí rozličnými obyčeji rozbrojně a bludně túlajíc sě nepodobně, bez poslušenstvie, po své vóli pravie sě sluhami božími, shrnul je k sobě, ustavil klášter na púšti, zákon napsal a řehulu, a to j’ svatými otci potvrzeno ustavenie. A ež se j’ dal jiným ku příkladu, móžem to proročie slovo tak vzieti, jako by
