zbyl těžšie pokuty onoho světa, a pakli Bóh dá kázn kterým tělu protivným činem, to strpěti. Neb, jakož die svatý Pavel, nebudem li pod kázní, jeho nebudem synové. I který jest syn, by jej kázní netresktal otec? A tak trojím činem my svá těla trápiti máme: jedniem protiviec sě hřiechu; druhým někdy libé odtrhnúc tělu, ješto by mohlo to jmieti i bez hřiecha; třetie dadúc někdy kázn tělu protivnú věcí, aby trpělo. A pak božím přepuštěním také troji kázn mieváme; neb někdy trpíme od zlého ducha, někdy od člověka, a to, ež to Bóh přepustí na ny. A v tom máme při sobě býti, abychom, když trpíme od člověka, nechtěli rádi zlého jemu, nežádali z hněvu pomsty; a trpiec od zlého ducha, abychom tiem nedali sě v hřiech zavésti; a od Boha trpiec, abychom nevrtrali protiv Bohu. Neb vieť Hospodin, kterým nás činem chtěl by přivésti v své královstvo, a my také máme jíti, jakž on ráčí. A když tak kázn přijmem a svatých řečí k naučení a ke vzbúzení, budeť nám to užitečno, jakož běch řekl na počátce: Mysl budeme čistú jmieti, zbudem muk onoho světa, budem ozdobni šlechetnostmi a u věčné odplatě čest a chválu a věčnú radost nebeskú budem jmieti. A toho nám pomoz, Hospodine.
Na svatého Benedikta.
Aj, vzdálil sem sě utiekaje a ostal sem na púšti. Die svatý Bernart: Blažený jest, ktož móž řéci slovo toto, nemaje dosti na tom, že j’ vyšel z světa, ale také vzdálí sě od světa, aby v Boze sě upokojil a odpočinul. Neb někto vyjde z světa, promění rúcho, promění jmeno, ale ne mysli. Bude túžiti ještě po světu, ještě sě nevzdálí od světa, kak byl Bóh napomenul Abrahama, aby vyšel z své
