srdce i marným myšlením neprzniti. Neb ktož netbá i od malých poskvrn a marných myšlení čistiti srdce, vidíť to Bóh. A z marných myšlení zajde ve zlá, až pak i v šeředné činy dálež dálež. Protož, jakož die svatý Jeronym k Demetriadě, tu j’ sě najviec hřiechu střieci, kdež sě počíná, a jakž móž býti najprv poznán, tak jej pohasiti, dřéve nežť rozmoha sě, sílu vezme. Druhé běch řekl […]text doplněný editorem netolik ode zlého a marného myšlenie […]text doplněný editorem je naplnili. Neb zlý duch, nalezna srdce prázdno, najprv lehkého a marného myšlenie naplní je a podnietí, až i zavede opět dále. Protož die Písmo: Viz, aby nikdy nezapomenul Pána Boha svého. A tak svatý Jeronym k Demetriadě die: Máš v obyčej vzieti čísti Písmo svaté, aby světlem slova božieho duše tvá byla osviecena a byly od nie temnosti ďáblovy odehnány. Neb ta duše móž utéci ďáblu, kterúžť osvietí slovo božie a kteráž v nebeském myšlení má svú neprázdn. Třetie sem řekl, ež máme uvésti v srdce svá s pomocí daru božieho šlechetnosti. Psal sem jinde o tom, co j’ šlechetnost a co j’ květ a co list šlechetnosti, a tu sem řekl, ež šlechetnost jest mysl zpósobená podlé súdu pravdy, když to ji trží a tolik a tak, jakož to má býti u pravdě. A opět šlechetnost jest dobrý zpósob a pořád mysli. A jakož bude někto krásný slúti, ješto dobře a slušně spojen bude z sličných údóv v hodují mieře jednoho k druhému: takež šlechetný bude, když jest mysl jeho slušným a šlechetným myšlením zpósobena. A tak šlechetnost jest ozdoba duše, z niež i činové šlechetní vycházejí. Kdyžť sem sě vzmienil o myšleních, i tohoť chci také dotknúti, ež zlý duch také vzbuzije někdy zlá a šeředná myšlenie v srdci; a bude to někdy bez člověčie viny, ně, kdež ta myšlenie přemóž mysl mohutností šlechetnosti, chvály zaslúží. Protož svatý