ale v pořádu jest učitek uměnie. A tak bez třetieho světla obě těto světle nic k spasení nebudeta, ale když třetie to příde, tehdy stane po tom člověk, chtě uměti cos buď a věděti, aby jiné také naučil pravdě a držal sě toho, což vzvie, že j’ pravda. A tak jmáte, ežť jsú rozličná světla.
Druhé běch řekl, co j’ to světlo božie, také o tom řéci něco. To světlo, co j’ jiného, než múdrost pravá, jíž člověk poznaje každú věc tak, jakž jest, tak ji bude vážiti. Hřiech poznaje, že j’ šeředna věc, jako šeředstva bude sě krýti; svět poznaje, že j’ marnost, jakož po marném neslušie státi, nestane po něm; a poznaje, že j’ Bóh všeho dobrého svrchovánie, stane po Boze. A ta múdrost uvede náboženstvie. Neb, jakož die svatý Bernart, milost božie vzbudí milost v duši. A ta milost jest náboženstvie, a kakžkoli jedno jest v rozličných náboženstvie, však onen při jednom činu bude svú snažnost jmieti a onen při druhém, jakož od jednoho světla rozliční bývají poprslkové. A dobře móžem náboženstvie k světlu připodobnati; neb jakož má světlo horkost, jasnost a pochotnost, takež má i náboženstvie horkost v milosti, jasnost v poznání a pochotnost v utěšení. Zdali svatým učenníkóm jasnosti v rozumu náboženstvie neučinilo? Zdali v nich nebylo hormé milosti? A zdali jsú nejměli v tom utěšenie? Ano Anzelmus praví: Ó, dobrý Ježíši, když tak chutno jest plakati pro tě, kak to teprv chutno bude, když budem v tobě radost jmieti! Když v plakání chut móž býti nábožnému, coť jie nemá z rozličného v Boze utěšenie! A zdali neplál horkem svaté milosti svatý Bernart z náboženstvie, tak sladce mluvě na mnohých miestech písma svatého o milosti? Die v jednom miestě:
