ješto j’ jej mrákota obešla, jakož die prorok, ale ne tak ovšem hrubě, ješto po cti stojie, pro čest tohoto světa sbožie dobývají, a aby ve cti tráli, i tělu hledají dobrého bydla. Ale ten lid také jest obešlo zamračenie; ne tu hledají toho, kdež by jměli hledati, aby nalezli. A tak lid jest to obešlo zamračenie, ež postava dobrého svedla je od právě dobrého. I mluví o tom svatý Bernart řka: Najviec sú žádosti naše při trojí věci: jedno, ež ctného žádáme, druhé užitečného, třetie, ješto by rozkošné bylo. Aniž by byla žádost nepodobná, ale kdyby lidé tu hledali toho, ješto móž to býti spolu nalezeno. Neb ty tři věci, kdež právě jsú, tu jedno jsú. Ale v tomto světu ani jsú jedno, ani jsú právě. Protož lid obecný, ješto jde širokú cěstú, ale něco po rozumu, protiv oněm ovšem hrubým také jest obklíčilo zamračenie méně. A viece ty oboje odvolává Hospodin řka: Poďte. A sbožný pójde ze tmy, ješto j’ zemi obkryla, a ze mhly nebo z zamračenie, ješto j’ také lid obklíčilo, a z zmatkóv toho světa a bude choditi v světle božiem. Neb v lidském obmračení v temnosti zemských srdec jedni jedno za čest mají, druzí druhé. A ktož v čem jiném než v Boze cti hlédá, aneb odkud odjinud než od Boha, hýříť každý. Ktožť sě lidem líbie, pohaněniť jsú, neb jest Bóh pohrdal jimi. Ktož chce býti přietel tohoto světa, budeť božím nepřietelem. Povede li slepý slepého, oba v jámu upadneta. Dostiť jsú slepi, kteréž jest tma obklíčila neb mrákota. Protož poďte, choďme v světle božiem!
Druhé slovo z tohoto řčenie napomíná, abychom rozmnožili své dobré činy, přispořijíc jich, když die: Choďme. Prospievati, přispořijíc dobrého, jest ti chodba kakás. K té chodbě žádosti jsú nohy. Žádost dobrého přinese účinek dobrý.
